time to say g... fuck, i cant.

16. srpna 2012 v 21:36
začalo to tím, že jsem mu (asi nerozvážně) napsala, že mi chybí.
myslel, že se k němu chci vrátit, že chci zpátky celej ten vztah. sice jsem mu vysvětlila, doufala jsem, že dost jasně, jak moc mě ten vztah dusil a že se asi nemůžeme vrátit zpátky tam, kde jsme byli.

proč odmítám to, co většina holek chce?

protože nějak nedokážu delší dobu s nikým vycházet (rodiče si na moje ne/nálady a ne/logiku zvyknout "museli" a nejlepší kamarádka, no, "musela" ale neudělala to), protože nějak nedokážu bejt stoprocentně upřímná, jak mu mám asi všechno vysvětlit - tak hele, sklapni a chvíli poslouchej, když tě nechci vidět, neznamená to, že bys mi vadil ty, ale že nechci vidět nikoho a že pravděpodobně ležim doma a zírám do stropu a chci chcípnout, protože jestli sis nevšimnul, celej zkurvenej život je na hovno a nemá smysl, pokaždý když si to uvědomim, přemejšlim co tady vůbec ještě dělám a nic tady ani dělat už nechci; o čem ti mám vyprávět, o tý chorobný úzkosti a depresích, neschopnosti se bavit nebo se soustředit, sebenenávisti, bulimii? sory, ale neznáš mě, já ti tak uplně nevěřim, protože už jsi parkrát poslal dál věci, co sis měl nechat pro sebe, takže důvěro ahoj, a já si nejsem jistá, co pro mě vlastně znamenáš. nikdy jsem nepochopila, co znamená slovo milovat, tak po mě nechtěj žádný debilní vyznání, něco takovýho ze mě nikdy netahej, jo a když jsme už u toho, "vážnej vztah" je zakázaný slovo a věc, který se děsim, protože to znamená toho druhýho znát, doopravdy a se všim a znamená to závazek a vlastně i "povinnost" s tím druhým bejt a milovat ho. a víš, jak nesnášim mít jakoukoliv povinnost. každej den to samý a nikdy nic jinýho a všechno na stejnym místě, naši, vaši, všichni okolo, co nás sledujou a dávaj dohromady jako pár, vození za ručičky, sladký oslovení.."

hm, asi ne.

ale asi jsem se vážně nechovala tak, jakobych se NECHTĚLA vracet.
a když mi začal vyčítat, že takhle si vztah nepředstavuje, vylítla jsem a vyvedla jsem ho z omylu. nemyslela jsem to stylem "hm tak čau už zmiz z mýho života", ale buď to tak pochopil a nebo ignorací chtěl to samý sdělit mě.
každopádně už mu nebudu psát, že mi chybí. doufám.
jestli vážně chceme každej něco jinýho (a co že to chci já? jo aha chcípnout..no ale mimo to, hm, asi abych vážně mohla bejt upřímná, aby mě znal a potom až miloval, aha hm tak to čau), tak ať si radši najde někoho, s kým bude moct bejt šťastnej.

time to say goodbye.
bude to lepší pro oba.
..tak proč si přijdu zase prázdná? ne omyl, plná toho, že mi chybí.
"láska" to ale nevystihuje.
spíš..posedlost.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.