future.

6. srpna 2012 v 19:54
Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Podle některých vědců jsou kritéria definující prokrastinaci následující: je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující.

mám toho poslední dobou hodně, co bych chtěla napsat, setřídit si myšlenky, ale pokaždý, když zapnu Nový článek, zůstane prázdnej.
..
nevím, jak to mám říct..everything´s shit.
ani ten stav nedokážu vyjádřit.
už dlouho.
v čem že je ten problém..?
vlastně..v jednu chvíli (a už je to tak dlouho, že si to skoro nepamatuju) jsem si začala uvědomovat jednak jak strašně moc se nemám ráda a jak se sama se sebou necítím vůbec dobře a jak se pak necítím i dobře mezi lidma, ale i jak všechno co dělám, nemá žádnej smysl, cíl. přestala jsem si užívat věci, co normálně lidi baví,nechápala jsem je, neměla jsem se s nima o čem bavit. neměla jsem už chuť někam chodit, třeba jen tak ven s kamarádama a jen tak si povídat - o ničem, o kravinách, na co proboha, jen tak tlachat, o čem? ještě tak to šlo, když jsem měla danou nějakou náplň dne, školu, něco s rodinou nebo tak. jinak jsem ale dokázala všechen volnej čas - hodiny, dny, týdny..strávit děláním ničeho. bez chuti dělat vůbec cokoliv. nejdřív jsem ten čas trávila v knihách, potom na internetu a u filmů, v poslední době nejvíc u seriálů. objevit nějakej novej seriál, koukat na jeden díl za druhým. celý to bylo (je) o tom, žít jinej život. bejt někdo jinej. protože sama sebe nenávidím a život je beze smyslu. jo, ohraná písnička.

v posledních dvou letech jsem se zamotala i do ppp, když to ale nechám stranou, změnila jsem se v době vztahu s (ex)přítelem, začala jsem čas trávit s ním a snad mi v tu dobu bylo docela i fajn. znova se ale začaly vracet starý depresivní stavy, beznaděj, nechuť s kýmokliv (a nejvíc sama se sebou) trávit čas a protože on to nechápal, samozřejmě, že to skončilo a já měla opět spoustu času sama na sebe (na tu špatnou část - i když, ona nějaká byla někdy lepší..?).

kolikrát jsem si říkala, že musím zase srovnat, jak jím a cvičit, abych se sebou mohla být alespoň trochu spokojená a mohla žít. což je samozřejmě kravina, protože i kdybych zhubla až na 30 kilo, ta nenávist i deprese by nezmizely. zhubnout je dobrej cíl, ale ne životní cíl. snad to je k pochopení.

o prázdninách jsem měla velký plány (hubnutí a tak, haha) a celkem jsem nic neudělala, i když kromě prvních asi deseti volnejch dní jsem byla s rodinou na dovolený, na výukovým festivalu a teď mám brigádu, takže tolik času k promrhání nebylo.

...

každopádně jsem kde jsem.
a co teď.

v září nastupuju do maturitního ročníku. nechci nechci nechci bejt dospělá. hrozně moc nechci. chci bejt napořád na střední, kde můžu kašlat na školu a nic se nestane, kde nemám žádnou zodpovědnost, kde nejde o nic, jen o trapný známky, a co jako že budu mít dvojky a ne jedničky. klidně i trojky, vždyť na tom nezáleží. nemusela jsem nic, jen tam na 75% času chodit a o přestávce se kouknout na látku. dobře, dá se.
změna začala autoškolou, která přinesla zodpovědnost, nutnost soustředění a úspěchu. (už ne to že bych měla, protože jinak budu mít špatnou známku, ale to že musím, protože jinak rozflákám auto, zabiju někoho, zabiju sebe/zůstanu na vozejku - toho se bojim, smrti ne).

myšlenkám dopředu se snažím vyhýbat, snažila jsem se celou dobu, co jsem na tý střední byla, už to je 7 let. co bude v posledním ročníku a po něm. budoucnost. trapný životní rozhodnutí.
už to ale nejde.
vybrat téma maturitní práce, zjistit, jak kurva bude ta debilní maturita vlastně vypadat, nahlásit maturitní předměty, dělat zkoušky nanečisto, rozhodnout se, kam chci na vejšku, poslat přihlášky, učit se na příjmačky, učit se na maturitu, udělat maturitu, udělat příjmačky, jít na vš, vystudovat jí, sehnat práci, pracovat, blabla nějaký kecy o rodině domečku se zahrádkou a klidným stářím s vnoučatama si domyslete třeba.

neexistuje, že bych nešla na vysokou. co jinýho z gymplu? a pak taky, nedokázala bych dělat jednu a tu samou věc celej život, celý ty dlouhý léta, daleko delší než to, co jsem do teď prožila, fuj, to je hrozná představa. vidím to na brigádě, kam teď chodím. představím si práci skladníka, účetní, dělníka, všeho, co se nijak nemění a je jednotvárný, a chce se mi blejt. trávěj celý dny, většinu času, většinu života v práci, proto, aby vydělali peníze. na co? na jídlo. aby mohli o víkendu chlastat, o prázdninách jet na pár dní k moři, nebo co já vim. jenže ty peníze pak nemaj cenu, nestojej za tu hnusnou práci. asi bych radši někde skočila než mít před sebou celej život v jednotvárný práci.
potřebuju něco, co se bude měnit, co mi bude něco dávat, co mě bude zajímat.
jak řekla KayaSc, něco, při myšlence na co nebudu umírat.
a taková věc se sakra těžko hledá.

umírám, když slyším ekonomika.
mezinárodní studia.
farmacie (to pro mě chtěla matinka).
humanitní studia (mohl by mi někdo vysvětlit, co to vlastně je a co se potom dá jako dělat??).
psychologii jsem zavrhla, ztrácim se i v sobě.
medicínu bych nedokázala ani vystudovat, natož mít v rukou něčí život.
a takhle bych mohla pokračovat.

v úvahu připadá obor "nutriční terapeut" a moje slavná architektura.
musím si do konce prázdnin vybrat jedno a za tím jít. i kdybych krásně chtěla dělat oboje příjmačky, nezvládla bych se na ně připravit, ne na oboje. a bez přípravy nemám ani na jedno šanci.
takže rozhodnutí.. nenávidím rozhodnutí.
výživa člověka mě zajímá, to je asi jasný, zdraví taky, biologie člověka mě vždycky bavila, bylo by to praktický i pro mě..ale až zas tak mě to nebere. mikrobiologie, chemie..to si stejně tak můžu udělat kurz nutričního poradce. navíc nevím, jestli bych dokázala zabývat se jídlem i profesně, vzhledem k mejm problémům s ním.

noa architektura - je něco, co by mě teoreticky mohlo i bavit.
něco, co splňuje všechny moje požadavky. je to tvůrčí, takže to není jednotvárný, ale zas ne uplně závislý na talentu a fantasii jako třeba grafika a design, je to i o faktech, počítání, rýsování..a ne jen o výtvarným kreslení a nápadech. jde o práci s lidma, ale není to "na" lidech, jako medicína.
je to ale těžký. v příjmačkách jsou talentovky (musela bych hodně kreslit), matika (na tu se zaměřit a naučit se fakt dobře celou látku střední), deskriptivní geometrie (na kterou jsem ještě ani nesáhla, takže chodit na doučování, s tím, že mi geometrie až zas tak nejde a tohle je základ), dějiny umění a architektury (o kterejch taky nic moc nevim, takže se je celý našprtat a pochopit je), všeobecnej přehled (kterej vážně nemám, ale to už asi nedohoním) a nakonec pohovor (jako bych uměla mluvit).
musela bych hned začít a připravovat se.
a i kdybych se třeba dostala, na deskriptivě hodně vyhazujou a celý to studium je jedno z nejnáročnějších, hlavně časově. se svým dosavadním přístupem bych to nezvládala.
a uplatnění po škole není teď moc dobrý.
a celkově prostě, nemám na to, nevěřím si.

ale..
je to něco, co bych..bojím se to říct, ale snad i..vážně chtěla.
a to za to asi stojí. zkusit to..snažit se.
"nedovol, aby te strach z prohry vyřadil ze hry"?
 


Komentáře

1 Carolina Carolina | 6. srpna 2012 v 21:13 | Reagovat

ja pri týchto myšlienkach o budúcnosti a rozhodovaní sa citím strašnú ..úzkosť. chce sa mi revať. hm

2 carrie-skinny carrie-skinny | Web | 7. srpna 2012 v 0:37 | Reagovat

moja , neboj sa :)

3 A A | 7. srpna 2012 v 8:16 | Reagovat

a co zkusit ČVUT-stavárna? To je taky spojený s architekturou, ale neni tak těžká a uplatnění bývá lepší :) a přijímačky tam taky nejsou nějak extra těžký, berou i na průměr ze střední...

4 Mu Mu | Web | 7. srpna 2012 v 16:45 | Reagovat

Hele já sem na ten blogspot přelítla :D a nějak sem nepsala že tam jdu, čekala jsem až se ozvou z blogu.cz protože se mi tam nechtělo uveřejňovat odkaz....

tohodle co píšeš ty se bojím nejvíc - rozhodnout se co budu v životě dělat, nechci sedět na prdeli a čumět do kompu, chci něco čím můžu někomu pomoct, něco co má smysl....ale rozhodnout se je hrozně těžky. Držim palce.

5 B. B. | Web | 7. srpna 2012 v 17:34 | Reagovat

[3]: myslíš obor Architektura a urbanismus (nebo jak se to přesně jmenuje) pod stavební fakultou? nebo přímo stavařinu?

6 Destiny Destiny | Web | 8. srpna 2012 v 20:34 | Reagovat

http://www.csfd.cz/film/301543-american-horror-story/ jestli chceš do jinýho světa.. sice to není taková bomba jako Suicide room, ale taky dobrý..

7 KayaSc. KayaSc. | Web | 9. srpna 2012 v 16:28 | Reagovat

Myslím, že bych dobře tak mohla psát tenhle článek i já, a vypadal by stejně.
Možná až na ty úvahy o VŠ, protože já představu vůbec nemám.
Humanitní studia? Ha.. už mi to doporučili, a když jsem se zeptala "A co bych pak jako dál dělala?" .. mi nebyli schopní odpovědět.. takže tak.

nutriční terapeut... já bych asi nemohla radit lidem, o věcech s kterýma mám sama problémy. a dál se v tom šťourat.
nadruhou stranu, je to zajímavý téma.
ale jak dlouho by trvalo než by mě to omrzelo, nebo bych se z toho zcvokla.

Jinak nevím... přemýšlela jsem, jestli vůbec ještě můžu najít tu rovnováhu. ten klid. neřešit každý den jídlo, pohyb.
jestli najdu někdy ten smysl tu zůstávat. jestli dokážu dál pokračovat, protože ho nenajdu.

nechci. nechci. nechci být dospělá.
nemůžu vzít všechnu zodpovědnost na sebe.
děs.
nejsem na to připravená. jsem malý dítě, ve velkym světě. Světě, kterýmu nerozumí.

nevím jak to bude.
nevím, ... a myslím, že to asi nebudu vědět do poslední vteřiny.

Jinak...
s M. s kterým sem "chodila" už nechodím. Odkládala jsem to nějak řešit, tak dlouho, že nebyl na výběr. Ale cejtím se fajn,.. vážně to nemělo smysl.
A ty s tím tvým M. . Jak ti jen poradit. Jestli to, že ho nechceš vidět, souvisí s tím, že nechceš vidět nikoho, tak to neni jim.
Nejsem pravá osoba na radění.
Jestli jsme vůbec schopní trvalýho vztahu, v takovymhle stavu?
Ať už bude sebelepší, nám může připadat sebeotravnější, .. ale je škoda odhánět.  Třeba by ti mohl i nějak pomoc.
Ale problém je... že mi asi jen tak od nikoho pomoc nepřijmeme.
Vždyť ani nedokážu popsat, co se děje.

mimochodem slovo Prokrastinace, jsem dvakrát přečetla jako prokastrace.(:D)

8 A A | 9. srpna 2012 v 19:11 | Reagovat

Hele já nevim, jakej obor-to si vyber podle sebe(koukni na jejich stránky, hodně se tam dovíš) :) Já jenom vim, že kamarádka chtěla leta na architekturu, ale tam jí nevzaly, tak šla na stavárnu a je spokojená-neni to tak těžký, maluje si :D a uplatnění z toho taky je :))))

9 Anonym Anonym | 15. srpna 2012 v 16:21 | Reagovat

Zkus to a dej si malou zálohu, ať to kdyžtak můžeš zkusit za rok znovu. Ale zkus to. Bude to stát za to! Mě teď mrzí, že jsem všechno vzdala předem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.