wondering.

20. června 2012 v 22:23
když
dva lidi co si jednou byli nejblíž
odstřihnou sebe navzájem
a když rozervou jeden spojenej svět
ve dva rozdílný
a "každý si jde svou cestou"

vím, že tak to asi bývá
je to život, jistě

chtěla jsem to tak sama
ale proč mi je tak hnusně?

nemít tě je zvláštní pocit
s tebou jsem něco znamenala
a mělo všechno aspoň trochu nějakej smysl
svět nebyl tak zmatenej
bez tebe jsem nic

ale ze strachu a z hrdosti (já nějakou mám?)
ode mě neuslyšíš jediné slovo

nevědět
a jen si domýšlet
nežít

ptám se
myslíš na mě?
 


Komentáře

1 Saphire (dirty liar) Saphire (dirty liar) | Web | 20. června 2012 v 23:27 | Reagovat

co to zkusit napravit?
možná to ještě jde.. možná..

já nevím B., mám strach moc velkej.. třeba jednou..jestli vydržím..

2 Chantal Chantal | Web | 21. června 2012 v 11:24 | Reagovat

[1]: Souhlasím, možná kdybys něco řekla, ještě by to šlo zpátky. Jenže kvůli něčemu ses s ním rozešla. Je důležité si uvědomit, jestli ti je lépe s ním nebo bez něho a jestli to, proč jste šli od sebe bylo to co by ti vadilo i dál.

3 Marcheline Marcheline | E-mail | 21. června 2012 v 13:40 | Reagovat

Už blog nemám, tak nějak pro mě ztratilo smysl ho mít.
Chápu tyhle pocity. Ale je pravda, že z vlastní zkušenosti můžu říct, že vstupovat dvakrát do jedný řeky je pěkná blbost. Nikdy to nebude jako předtím. Lidi se mění a on je bez tebe zase někdo jiný. Stejně jako ty bez něj budeš jiná. Jen to chvíli potrvá, než se najdeš. A tohle období (vzduchoprázdna) nebude trvat věčně.
Kdyžtak se ozvi na mail, vždycky jsi mi byla moc sympatická, ráda si od tebe přečtu pár řádků.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.