so, what about now?

29. června 2012 v 18:28
Prázdniny, cože? Vždyť před chvílí byla ještě zima..
Nestačím zírat.
Truchu jsem zaspala.

A to i dnešní budík, když jsem po pár ubohých hodinách spánku po včerejší velmi nároční zpáteční cestě a večerním posezení se třídou v pizzerii vstávala na poslední školní den. Naštěstí jsem autobus ale sithla a tak jsem nepřišla o klasický citový výlev naší třídní ani o předání knižní poukázky v převratné hodnotě 150 Kč před celou školou za úspěchy v soutěžích.
Vysvědčení s vyznamenáním mě nijak zvlášť netěší, pocit euforie z prázdnin se ještě nedostavil a to horko mě vyloženě otravuje. Proč nemůže být celý rok 20-25 stupňů, polojasno a bez srážek?

Z více důvodů, některých neustále omílaných dokola, některých nových (tělocvikářka se rozhodla, že po třech letech už nebude hodná, ale naštve se na nás, protože "nic neděláme") jsem se definitivně odhodlala začít běhat a cvičit s Jillian. V posledním měsíci jsem taky jedla tak nějak normálně - ano, potlesk, podařilo se mi jíst tak nějak jako lidi okolo mě, nijak se moc nepřejídat, nepoddávat se výčitkám a nenechat to skončit špatně. "V klidu, bez přemýšlení a výčitek" jsem si dala půlku pizzy, velkou porci těstovin, dva houskové knedlíky, bílé rohlíky, trochu másla, sušenku..ale jinak jsem se snažila jíst zdravě, jak to šlo. Doufám, že když se budu snažit zhubnout, nedostanu se zase zpátky, kde jsem byla, i když rozhodně nechci držet nějaký hladovky, mléčný diety a podobně.
Záleží samozřejmě na psychice a ta je trochu horší, než touha po dokonalosti.
Uvidíme.

Můj plán na prázdniny je sakra se sebou už něco udělat a sebrat se z tý nekonečný deprese. Nevstávat až na oběd, chodit ven, číst, přemýšlet o maturitě a o vš, jet na dovolenou s našima a na výukovej pobyt, dva týdny chodit na brigádu, začít trochu víc vařit, zdravě jíst, ale nepřehánět to, udělat něco s kondičkou a s tím, jak vypadám..

A jedna věc, o který se mi nechce psát, protože si nějsem jistá, co si o ní myslím a bojím se, že stejně nedopadne.

Tumblr_m175lyejbj1r2oktuo1_500_large

Takže co teď vlastně?
Zítra každoroční velký úklid všech věcí, příští týden do Prahy nakupovat..a pak se uvidí.
Třeba zas nic z toho nevyjde.
 


Komentáře

1 S-hejvi S-hejvi | Web | 29. června 2012 v 18:37 | Reagovat

máš pravdu, uteklo to..ale konečně prázdky!:)

2 Kaja* Kaja* | Web | 29. června 2012 v 18:40 | Reagovat

Taky chci o prázdninách přestat vstávat až na oběd, chodit běhat a tak. :)
Připadá mi, že tento školní rok strašně rychle utekl. :)

3 Carolina Carolina | 29. června 2012 v 20:13 | Reagovat

závidím ti , ja sa neviem odhodlat k ničomu..

4 A. A. | Web | 29. června 2012 v 20:34 | Reagovat

nestíhám přečíst tvuj článek v neděli to napravim jen tedko odpovídám :D
články už píšu ale vždycky mám vidět jen jeden takže si jich celkem dost prošvihla :D a nejsem si jistá jesi jsem ti to psala, ale to podstatný ti napíšu radši na fcb :D

5 Annie Annie | Web | 30. června 2012 v 0:51 | Reagovat

Taky mi beztak nic nevyjde,jako vždycky...

6 Stephanie Rose Stephanie Rose | E-mail | Web | 30. června 2012 v 9:41 | Reagovat

Máš moc sympatický blog :) Měla bys zájem spřátelit?? :)

7 Saphire (dirty liar) Saphire (dirty liar) | Web | 30. června 2012 v 10:36 | Reagovat

"when you get what you want, but not what you need" Co potřebuju? Co potřebuje jinej normální člověk? Fakt nemám tušení, možná je to něco, co by měl vesmír vycítit sám a seslat nám to, jasně, místo toho sem hází vzkazy typu "Nasrat.".. tak asi tak..
Já vidim ty tvoje plány a přála bych ti je splnit, ale..jak víš, to plánování jde, ale uskutečnit to.. alespoň ses odhodlala, každej krok asi k něčemu bude.
V nemocnici jsem byla, ale nic hroznýho se nestalo, jenom pár malejch maličkostí, ze kterejch jsem se musela vylhat, aby mi nepřišli na bulimii a byla jsem na nějakých testech, brali mi hrozně moc krve, složila jsem se tam, mám prý slabý organismus, hypovitaminózu a další kravinky.. Jo, upřímnost je, jenže není skutečná, všichni říkaj, jak jsou upřímní a víš co? Nasrat na ně. Každý lže.

Nedělám nic, co by bylo nějaký...je to hrozně prázdný.. jenom ležim, ležim, ležim a ležim a rvu si vlasy, jak špatně mi je, včera jsem byla pro vysvědčení, otec se smál a říkal, proč tam jdu, když jsem v tý škole byla snad jednou. Haha..
Jsem slabá, prázdná, bez nálady, žijící mrtvolka..pomalu hnijící.. jenže, co může kdo udělat? Nic. Mohla bych se snažit, něco dělat, vstát z postele, ale proč..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.