// again.

4. června 2012 v 21:41
Nic není správně.
Jak dlouho může člověk žít jen tak..ze setrvačnosti?

Kolem mě je spousta
lidí.
Ale jsem sama.

Nechápu je.
Nerozumím si s nima.
Nemám se s nima o čem bavit.

Nevím co říct dál.
Už je to ohraný a opakuje se to
pořád dokola.

Ten pocit, když se ti už i nejlepší kámoška ozve jen, když něco potřebuje.
Ten pocit, že noone cares.
Nikdo se nezeptá jak ti je a doopravdy ho to zajímalo.
Pocit, že nic nedokážeš.

Prostě je to všechno zbytečný.
Nebo..já vím, že není. Ale nedokážu
jít dál.

Není tohle jen zamlženej sen?
Takovej ten, co nedává smysl.
Probudíte se z něj a jste unavení víc, než když jste šli spát.
Ale víte, že to byl sen. A už je pryč.
Občas se probudím
na chvíli.
Ale znáte ten pocit
..když se vám zdá něco fakt hnusnýho, třeba že vás honí vrah
a vy se probudíte, ale ještě napůl pořád spíte a ten sen se vám míchá s realitou.
A hrozně moc se snažíte udržet otevřený oči a neusnout znova, protože
byste sklouzli zpátky do toho hnusnýho snu.
Ale stejně se vám to nepovede a vy se tam vrátíte.


"Nenávidím realitu, dobře?
Nechodím do opravdovýho světa"
Saphire..cos mi poslala je nepopsatelný. Skvělý. Hrozný. Výstižný. Ty víš.. ozvi se víc.


Tumblr_m266ra6wbq1rrxt6co1_500_large

Tumblr_m4y5ymf2wj1r4zgido1_r1_500_large

Tumblr_m5207i6ywt1qggahlo1_500_large
 


Komentáře

1 KayaSc. KayaSc. | Web | 4. června 2012 v 22:11 | Reagovat

same old shit.
Stále dokola.
Když už si myslíš, že se to zlepšuje,.. když se nachvíli "probudíš"...
a pak tě to zas hodí zpátky. Ještě níže.
Přidusí tě to tam, a no... neni to zbytečný?
snažit se?..
(není... ale přijde mi, že je. a moje racionální stránka už ztrácí podklady, aby mi to stále vyvracela)

Mám toho plný zuby.
Každej den v tom světě chodit.
Každej den ty lidi poslouchat.
Každej den předstírat.
Každej den se snažit.
Každej den se na to dívat. Na sebe. Na okolí. Na realitu, ze který doufáš, že se vzbudíš.

Stále dokola.
Vždycky zpět, za stejnou bariéru mezi tebe a ostatní.
A je ti z toho špatně, že je to zase stejný. že se nic nezměnilo. že se můžeš snažit zas dál, od začátku.
že ty pocity, všechno... na tebe čekají.  

..
docházejí síly.

(film stahuju)

2 Chantal Chantal | Web | 6. června 2012 v 13:14 | Reagovat

Zlato, zase bude líp.
Je to jen na nic období.

3 Saphire Saphire | Web | 7. června 2012 v 10:07 | Reagovat

"Jak dlouho může člověk žít jen tak..ze setrvačnosti?" Hlavně poslední dobou mám obavy, že velmi dlouho, koukám, co jsem musela prožít, v čem jsem teď a divím se, že tu jsem. Jedna slečna, se kterou jsem si docela psala, řekla, že nechápe, jak tu můžu ještě být s těma mýma všema poruchama. Jen čekám, kdy mi zkolabuje organismus, 3 týdny beze školy, nemůžu vstát, hnijící mrtvola, občas i docela nehezky odpadnu, někdy si musím sednou/lehnout tam, kde zrovna jsem, ať jsem kdekoliv, bože, ta slabota.
A já nevím, nevím co psát, B. Svět je blbej, debilní, na hovno. Máme velký sen - mít zbrojní pas.
Já nevím, proč něco dělat a snažit se, když chce člověk jenom umřít.
Když víš, že tě nic nepotěší, nenadchne a nemáš žádnou důvěru v lepší...cokoliv..
Ten film.. úžasnej. Podle mě jeden z nejlepších vůbec, konečně nějaký, který se zabývá něčím, co vypadá reálněji, kam se hrabou ty blýskavé americké filmy.
http://i.pinger.pl/pgr477/5aad84c10022ceb14f157d9b/sala-samob-jc-w-sala-samobojcow-suicide-room-20704661-819-503.jpg
Koukala jsem a koukala a když film skončil, měla jsem hroznej stav, prostě jsem měla pocit, že se každou chvíli rozbrečím a říkala "Ne, ne, zůstaň se mnou." až tak reálné mi to přišlo. Jako by mě opustil kamarád, můj jediný kamarád. Neměla bych psát, říkala jsem si, že nebudu psát, melu sračky, nemůžu...

4 KayaSc. KayaSc. | Web | 8. června 2012 v 22:20 | Reagovat

Přemýšlela jsem nad tetováním.
Nikdy jsem nepřišla na nic .. výstižnýho.
ale zas tolik jsem se nad tím nepozastavovala.

...
a musím říct.
že nevím. nevím.
ale zdá se, že člověk může ztrácet síly strašně dlouho.
připadám si jako loutka. Provázky hýbe někdo jiný. abych se chovala, tak jak se očekává.
a kdyby je někdo přetrhal.
asi bych se jen zhroutila zemi, jako hromada dříví.

5 effy effy | Web | 10. června 2012 v 10:45 | Reagovat

Tohle mi vzalo slova... Chápu tě, já vím, že je blbý, že to říkám já, protože já mám aspoň někoho, ale vím jak se cítíš. Už je to nějakou dobu, co jsi ke mě psala koment, omlouvám se, že odpovídám po tak dlouhé době, ale bylo to vlastně na podobný téma... Nevím co ti mám poradit. Vždycky je možnost, že se to změní. Že se stane něco dobrýho. Jenže jak dlouho můžeš čekat?
Je těžký žít v podstatě bez přátel. Vím to. Taky se mi lidi ozývaj, jen když něco chtěj... Jak moc bych chtěla aspoň jednoho opravdovýho kamaráda nebo kamarádku. Na druhou stranu, chápu, že přátelit se se mnou prostě není žádná výhra...
Vážně si přeju, aby ti bylo líp... Většinou když je mi takhle, pomůže mi myslet na lidi, který mě nemaj rádi, nebo který mě považují za odpad. Myslím že stojí za to jim ukázat, že se pletou. Že jsem lepší než oni. Že jsem silnější, i když ve skutečnosti nejsem...

6 fall fall | Web | 18. června 2012 v 7:55 | Reagovat

chápu Tě. Realita je divný místo plný hnusu. Nicméně stále se dá být sama sebou a nebýt nešťastná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.