// tree of each of us.

28. dubna 2012 v 20:54
Vždycky jsem obdivovala životy fiktivních postav v knížkách, ve filmech (hlavně v seriálech, protože tam je to víc rozvedený) a vlastně i lidí okolo mě. Všichni měli nějaký cíle, něco dokázali, něco znamenali, něco dělali. Každej měl a má svůj příběh. Poskládanej z různejch malejch částeček, ale dohromady dávající celek, cestu, obraz o tom každým člověku. Skládající se z dobrejch, ale i ze špatnejch věcí. Z lidí okolo nich, z toho jaký jsou, z toho co dělají a co kdy zažili. Oproti nim, já jsem jen byla. Jen tak, být naživu, dýchat jen tak kvůli ničemu a nedělat nic, nic podstatnýho.

Ale možná..možná jsem to jen neviděla. Sledovat životy lidí z určitý vzdálenosti vytváří ucelenej dojem, díváte se na ně z nadhledu.
Představte si život člověka jako strom. Těsně u země je to jen jedna jediná cesta, kmen. V tom místě se člověk narodí. Do tý doby, než si začne uvědomovat odlišnost "já" od "ostatní", je cesta stálá, jednotná, každej v tý době dělá v podstatě to samý. Žere, sere a učí se.
Postupně ale začíná žít a strom se rozvětvuje. Skládá se ze spousty menších a menších větviček, míň a míň důležitejch věcí, epizodky života, který zažívá, třeba jako návštěva příbuznejch, procházka s kamarádem, čtení časopisu, oběd v restauraci, cokoliv a spousta dalších ještě míň významnejch věcí.
Když se na ten strom podívá někdo jinej, tak vidí jen tu hlavní linku, začínající u země a končící na nejvyšším místě stromu. Vidí právě ten ucelenej obraz, cestu, jakou ten člověk jde.

Ale! Člověk svůj vlastní strom vnímá jinak. Sám prožívá a uvědomuje si všechny ty míň nebo víc důležitý události, všechny kraviny, co se odehrajou. Může se v tý změti malejch větviček snadno ztratit a nevidí tu hlavní linku, linii stromu, po který se ubírá jeho život. Nedohlédne na ní, právě proto, že svůj život sleduje tak zblízka.
Ohlíží se pod sebe zpátky, snaží se dohlídnout výš dopředu a když ani na jednu stranu nevidí, vymýšlí si imaginární větvičky, po kterejch stoupá. Ty ale neexistujou..a když si to ten člověk uvědomí, zjistí, že nevyšplhal výš, ale že zůstal na místě, odkud vyrazil. Nikam se neposunul.
Je špatný žít v minulosti. Ale stejně tak v budoucnosti. Když utíkáme do snů, nikam nás to neposune. Život znamená přítomnost.

Potřebuju najít tu svou hlavní linku. Zbavit se snů a zjistit, kde teď doopravdy jsem.

Creepy-t4nydavu-311305-475-324_large
 


Komentáře

1 Tessy Tessy | 28. dubna 2012 v 22:22 | Reagovat

Ale aj takéto príliš úvahy, neviem, či pomáhajú..

2 LamyLucy LamyLucy | Web | 29. dubna 2012 v 18:20 | Reagovat

Přeji ti mnoho štěstí při hledání :)

Jsem ráda, že jsem ti tím dlouhým komentářem tak pomohla! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.