// Bez cíle.

26. dubna 2012 v 20:02
Potřebuju spoustu věcí napsat. Je toho tolik. A mám pocit, že kdybych to sepsala, dostalo by to reálný obrysy a dalo by se to nějak pojmout, pochopit, řešit. Ale nedokážu to zformulovat, nedává to smysl. Nic nedává.

Řekněte mi jednu věc. Co je to realita? Je to to, co doopravdy je a nebo je realita jiná pro každýho, podle toho, jak jí vnímá?
Od mala mi všichni lhali. Rodiče, učitelé, pohádky, knížky, filmy, i já sama. Začalo to tím, že existuje Ježíšek a pravá láska, co překoná všechno. Pokračovalo to postupně spoustou polopravd o životě, hromadou silně poupravenejch faktů o lásce a vztazích mezi lidma. Následovalo zklamání, že to, co jsem měla najít, nenacházím. Že všechno není tak jednoduchý, jak mělo bejt. Zjištění, že mi teda jako asi někdo pěkně kecal. Protože jsem nově objevenému světu nerozuměla, v hlavě jsem si vytvářela svět upravenej, podle pravidel, který mě kdysi učili. Svět, kterej se striktně dělí na dobro a na zlo, kde je láska jednoduchá věc, stálá a překonávající všechny překážky, kde vás lidi podrží a odpustí vám, ať uděláte cokoliv, kde existuje někdo, kdo nad váma bdí a dává na vás pozor, kde všechno dopadne dobře a přeslazeně.
Končí to tím, že se nevyznám v realitě.

Co je důležitý a co ne? Kdy je důležitý nevypadat před lidma jako idiot a kdy je namístě člověku se otevřít? Jak poznat, kterj člověk je dobro a kterej zlo?
Jak se přinutit zůstat v realitě a nebýt neustále napůl mimo?
Je to, jako bych byla zároveň v realitě a zároveň v nějakým hodně překrouceným, vlastním, světě. V obou zároveň a v každým jenom na půl a nikdy úplně.

Netuším, jak to lidi dělají. Žít.. Jít dopředu, padat, otáčet se, ale pořád bojovat. Jednou nahoře jednou dole, ale pokračovat. "To je život". CO je život?

Nerozumím. Jim. (Lidem) O co jim jde? Škola, práce, vydělávat peníze, láska, manželství, děti, stáří, smrt. O čem to celý je? Určitě to není o tom, co je na konci. Smrt. Není to o cíli, ale o tý cestě.

Ale můžu dělat cokoliv a ta cesta..se mi zdá zbytečná, když je bez cíle.

Vlasntně jsem nenapsala ani o jedný věci, o který jsem chtěla. Shit.
 


Komentáře

1 Fittie Fittie | Web | 26. dubna 2012 v 20:23 | Reagovat

Cíle si stanovujeme sami . Je jenom na tobě čeho chceš dosáhnout. A realita? Tak ta je bohužel krutá.

2 A. A. | 26. dubna 2012 v 21:04 | Reagovat

Já mám občas podobný stavy. Hlavně s těma dvěma světama a taky s tim, proč se lidi pachtěj za nějakou prací, amželstvím, atd, dyť je to pořád to samý.
Jenomže..to určitě napadlo každýho a nikdo to nevyřešil. Nemůžeš sama změnit svět. A tyhle lidi to taky věděj a nezbylo jim nic jinýho, než chodit do práce jako ostatní, mít rodinu, děti atd. A když se jich zeptáš, k čemu to všechno je, řeknou "to je život", ale ve skutečnosti taky nevěděj, proč to dělaj. Je to takový nějaký všeobecně daný pravidlo, že se to takle dělá.

Mě osobně se to protiví, chci dělat něco, co nikdo jinej ne. Ale ono ot prostě moc nejde.
Nevím, jak tohle vyřešit.
Je to tim, že dospíváme a všechno si to uvědomujem.
Za prá let nám to už ani nepřijde a budem dělat přesně to co statní.
Ale to je hrozně depresivní, takle na to myslet. Musíš si tu cestu práve co nejvíc užít, udělat nějaký průsery, aby byla sranda..nějak se zabavit..:)

3 Switzerland Girl Switzerland Girl | Web | 26. dubna 2012 v 21:39 | Reagovat

TOTALNE si vystihla moje pocity...

4 KayaSc. KayaSc. | Web | 26. dubna 2012 v 22:52 | Reagovat

Od začátku nám jen lhali.
Museli to nějak přikrášlit. Nebo to nepřikrášlovali a sami to tak vnímali.
Možná to všechno jen vnímáme celý špatně.
V realitě se ztrácím, rozpolcená ve dvou světech, kde oba jsou zbytečný, v obouch jsem zbytečně.
Je to o cestě?
..
Proč mi přijde, že moje cesta je jen čekání na konec.
Cesta, kterou si nechávám utíkat před očima. Cesta, kterou se vydávám, je nicotná. Jen nic, abych se dostala k ničemu.

What's the point?

Chtěla bych se bavit, užívat si maličkostí,
užít si tu cestu realitou.
Než jen procivět tu mnou, snovou "realitu".

nevím...
třeba, třeba se to změní, že?
Ne úplně, a najednou.
Ale třeba, to jednou začneme víc chápat, víc prožívat, víc ...

5 KayaSc. KayaSc. | Web | 26. dubna 2012 v 22:57 | Reagovat

Jinak,
mikrovlnku nemáme no :D. Všichni se divěj. Asi to začalo tim, že máma od někoho slyšela, jak je to nezdravý. A pak už nějak jsme o ní neměli zájem./jak kdo:D/

Do Jilian se v brzké době asi pustím. Kouknu na to, jak to vypadá.

Btw.
já taky nechystám bejt na blogu celej život. A kdyby mi na blog někdo přišel, tak se ruší hned.
Ale rozhodně bych se ozvala.
Chtěla bych, abychom nějakou cestou zůstali v kontaktů.

6 Cler Cler | Web | 26. dubna 2012 v 23:23 | Reagovat

A ja si zase myslim ze zbytecne moc premysli nad zivotem, co proste skusit zit? Na zacatku jsme hlavne byli naivni deti co verily v pohadky, tedka uz jsme velky holky ;)

7 LamyLucy LamyLucy | Web | 27. dubna 2012 v 6:18 | Reagovat

Víš, třeba to neber tak, že ti někdo lhal. Tak jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Ale dětství je hrásný období života, protože děti mají neuvěřitelně rozvinutou fantazii .... :) Je to něco nádherného, jen to "making your life better". Protože ve skutečnosti to tak prostě není. Ale řekla bych, že v 17cti by člověk víceméně měl chápat ... přijdeš mi jako slečna z Narnie, nebo tak nějak.
Realita je tvrdá. Já jsem pořád ve snu, ve skleněné krychli, vím to. Rodiče se o mě vždycky starali perfektně, intr mě úplně izoluje, narazila jsem povětšinou na skvělé lidi, takže můj life was never full of shit.
ALE vím, že se to může stát. Hodně čtu příběhy na internetu, příběhy druhých. Chci vědět, co všechno se v životě může stát. Nevěřím v boha, nevěřím na osud, že bychom něco měli předurčeno nebo tak.
Tvoříš si cestu.
VEm to jako že je to tvůj art piece.
Cesta, tvůj život. A ty to vymaluješ, ty tomu dáš směr. Cíly máš v životě krátkodobý. Například studovat architekturu, to je cíl. A tak jdeš od cíle do cíle. A některý můžou bejt stylem: Cíl je mít dvě zdravé děti ... takovej jakoby abstraktní cíl. A pak cíl: navštívit všechny země Evropy ... :) A tak podobně.
Cíl života obecně je prožít ho naplno, abys nelitoala jediného dne.
Ovšemže to neznamená, že denně bude tvůj život pohádka. Ale já, když sdím do dvou do rána nad dějepisem a jsem nasraná, unavená a slzí mi oči, stejně prožívám den (noc) naplno, protože vím, že jednou se mi tohle vzdělání vyplatí a to mě posune v životě dál.
Je to kruh :)
Musíš jen ten svůj rozběhnout. Nějak se ti asi zastavil.
A hlavně nezáleží, jak co lidi dělají.
Záleží na tobě :)
Zkus se odpotat tady od toho plutí v nicotě ... a hup do reality. Nabiješ si držku, zklameš se, budeš brečet, budeš otrávená, ale taky budeš šťastná, vselá, radostná, optimistická, plná energie.
A když najdeš něco, kvůli čemu tě bude život bavit, to jsou krátkodobé cesty, s krátkodobými cíly, které ti vytváří cestu života a cíl život prožít naplno :)

8 LamyLucy LamyLucy | Web | 27. dubna 2012 v 6:24 | Reagovat

Svůj výlev teď kopíruju na FB. Hrozně se mi líbí, co jsem napsala. Snad se ti to bude taky líbit :)

9 Cler Cler | Web | 27. dubna 2012 v 19:09 | Reagovat

[8]: wow, davam ti "lajk"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.