//So strange.

26. března 2012 v 19:15
Ok, life is so much strange. Cant understand. Never.

Tumblr_m1555zyylz1qep7vdo1_500_large

Takže teda..od tý doby co jsem psala naposled..
V sobotu jsem jela s mužskými členy rodiny na kolo, po zimě první jízdu přes 40 km, to nechceš.:D Dobře, je to asi celkem normální, ale bolely mě nohy a zadek ještě víc.:D Taky jsme si došli na oběd, dala jsem si nějakou kuřecí kapsu s nivou, žampionama a slaninou a šťouchaný brambory, takový normální jídlo, i když jsem si pak vyčítala, že jsem si nedala něco jako rybku se zeleninou nebo tak, ale neva no. Výlet do Prahy jsem zrušila s trapnou výmluvou (Saphire, KayaSc a spousta dalších z vás určitě chápou, o čem mluvím, lhát a vymlouvat se, nikam nejít a radši se topit doma) a neděli jsem zabila jídlem (fail) a nicneděláním, aspoň jsem si ale šla zase zaběhat, ALE asi na to nejsem zvyklá a hrozně mě bolely kolena.

Nemohla jsem si pomoct a napsala jsem M, po tom týdnu absolutního vzájemnýho ignoru. A dneska ráno jsme se sešli a.. já jsem byla upřímná. Nechápu a nepochopím, ale řekla jsem mu spoustu věcí, věcí, který neříkám nikomu, jen vám. Řekla jsem mu, že nedokážu vydržet ve vztahu a že mě to dusí, že jsem hrozně moc uzavřená a když je to s někým vážný, uteču. A že mám deprese a tak. Zjistili jsme, že se máme pořád rádi. A já jsem zjistila, že ho vůbec ráda mám. A vážně mám. A je to divný.
On to chtěl zkusit znova, vrátit se k sobě. Možná bych se nechala přemluvit, ale ráno jsem si přečetla komentář KaySc a uvědomila jsem si, že mě to VÁŽNĚ hrozně dusilo. A tak jsme se dohodli, že budeme..nečekaně, pozor, trochu fráze..ano, přátelé. S tím, že se bojím (a ne jen bojím..) toho, že on to bude chtít stejně zkusit znova. Ale už nechci, nechci ten vážnej vztah, bylo by mi to zase protivný a tlačilo by mě to do kouta a to fakt nechci, dík.

Bejt normální holka, skočím mu po krku a už se nepustím.

Jinak jsem dneska měla další jízdy a VŮBEC mi to nešlo, svítilo mi slunce do očí a byla jsem děsně ospalá a vůbec mi to nemyslelo a nemohla jsem se zaboha soustředit. Přemejšlim, jestli na to vůbec mam.
 


Komentáře

1 Saphire Saphire | Web | 26. března 2012 v 19:30 | Reagovat

V sobotu jsem byla na kole, jela jsem k babičce, protože byla oslava (ehm :!..) a mladší bratranec mě po pár hodinách znovu vytáhl na kolo. jeli jsme asi dvacet minut po poli/louce a já nemám žádný super kolo, takže mám naraženej zadek, hrůza. :D Jinak asi nic nedělám, sestra mi koupila špatnou barvu na vlasy, něco černočerveného, dopadlo to hezky černě, takže moje červené/zrzavé vlasy jsou jaksi minulost, je to divné, černou jsem měla naposledy víc jak před rokem, nevím, proč to vůbec píšu, ehm, nějak nechci otravovat, ale.. znáš to, potřebuješ se trochu vyjádřit, i když jde třeba o blbosti, alespoň nějaká komunikace se světem.
Jsem doma, bolí mě zuby.. teď už i v krku a hlavu mám jak střep, jasně, že je to všechno od psychiky.. jako vždy.

Je těžké ten pocit potlačit a prostě jít někam ven, že jo? :// I když víš, že by to možná bylo dobré. Jen mě napadlo, když něco děláš a přijde ti, že je ti docela fajn, nemáš potom výčitky? jakože si to nezasloužíš, že bys neměla být šťastná a tak?..

Poslouchám písničku a ten text..je to přesně to, co bych chtěla říct..co říct, řvát..
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/sia-furler/im-in-here-151867

A v hlavě si pořád říkám, jak je to jednoduché..všechno.. proč to teda nedokážu? Cítím už pomalu jenom bezmoc a strach..

Vidíš, že bys ho měla radši, než sis myslela? Ale padat znovu do toho vztahu..dobře, že to neděláš. Přátelé - třeba vážně budete. Jsi dobrá, dokázala jsi mluvit, být upřímná.

Jedny jízdy se nepovedly, nevěš hlavu, vždyť z předchozích jsi byla docela nadšená, to jsou "jen" ty sračky, zvládneš to, víš.

2 F. F. | Web | 26. března 2012 v 19:34 | Reagovat

O tom jak tu píšeš že přemoct se a jít ven...
Dnes jsem se chtěla jít projít, byla jsem oblečená a otvírala jsem dveře. Ale...ne, zase jsem zamkla a šla si pustit film...
Je zvláštní že někdy mám stavy kdy FAKT NEMŮŽU. A někdy se přemůžu.

3 Anabell Anabell | Web | 26. března 2012 v 21:38 | Reagovat

Na autoškolu určitě máš neboj ;)
Je skvělý, že jsi byla k M. upřímná a já upřímně ráda, že jste to dohromady zase nedali, protože pak by ty depky a všechno bylo zase nanovo, takhle je to mnohem lepší a pokud na tebe nebude tlačit a budete fakt jen kamarádi, určitě se ti to začne líbit  a budeš veselejší :)

4 LamyLucy LamyLucy | 26. března 2012 v 23:40 | Reagovat

Ach, já jsem tak ráda, že jste si to vyříkali a byla jsi otevřená a upřímná :) Muselo se ti hrozně ulevit :*

No a té autoškoly se neboj. Když jsem to dala já a moje kámoška S., tak to dáš taky :) !

5 Catharina Catharina | Web | 27. března 2012 v 9:24 | Reagovat

Jsi odvážná, žes všechno řekla takhle narovinu a ten kluk musí být fajn, když chce s tebou být kamarád. Máš štěstí, že někoho takového máš. :-) Kolo je super, sport, doufám, že svoje brzo vytáhnu.

6 Annabelle Annabelle | Web | 27. března 2012 v 14:25 | Reagovat

Ahoj, mám novej blog.
Dej vědět do komentl, jestli si mě přepíšeš :)

7 KayaSc. KayaSc. | Web | 27. března 2012 v 18:47 | Reagovat

no 40 km, je normální jak pro koho, já bych asi vypustila duši ;D, černočerný mrak.
Tak sobota úspěšnější než neděle. Zůstat radši doma, to pro nás neni žádná abnormální situace no.
V pátek je privát u spolužáka. A znáš ty pocity. Asi zůstanu doma v užírání, samotě a bezdůvodnosti.

Kdybychom tyhle všechny pocity neměli, neměli bychom my skvělý život?

S M. jsem ráda, že to dopadlo jak to dopadlo:) Mám z toho pocit, že je ti opravdu lépe. o trochu šťastnější, uvolněnější.
Je dobře,že ste si promluvili.
Ten pocit, že s ním být MUSÍŠ, .. absolutně chápu. Dělat to jakoby z povinnosti. Naprosto otrávená, zničená ještě před tím, než k němu jdeš.

A jízdy nevzdávej. Kamarádka je na tom tak, že jí ten pán řekl: " Dej levou ruku na volant. " ....
"No tak dobře, dej tam jakou chceš"
A řidičák má, ikdyž začátky nebyli bůhví jaké.

A ano,
jsem ráda, že K. byl nemocnej. (BYL- zítra jde prý do školy;/) A máš pravdu,
měla bych mu to říct. Že nechci hned do vážnýho vztahu. Že na to nejsem připravená(a bůhví jestli budu) Jinak to vážně skončí špatně. Jenže já nevim co chci.
Ta jedna malá část mě furt doufá, že by to šlo, že bych se nějak překonala, že bych to s nim nějak překonala, že nelže.
Jenže je to opravdu malá část oproti těm dalším myšlenkám a pocitům, který tomu zrovna nefanděj.

Je to ta samá malá část, která jen doufá, že tohle je jen nějaký "blbý období" a že na nás čeká zářná budoucnost. (hahaha)

8 Saphire Saphire | Web | 27. března 2012 v 19:17 | Reagovat

Teď mi to jako černá nepřijde, ono hrozně záleží na světle, minulý rok jsem si dávala tmavě hnědou, ale vyšla z toho uhlově černá- tu bych asi znovu nevydýchala. Nevím, co mám dělat, nelíbí se mi to. :D
https://fbcdn-sphotos-a.akamaihd.net/hphotos-ak-prn1/s720x720/523063_183812465069486_100003222013883_294771_1332614392_n.jpg

Taky si někdy řeknu, že někam půjdu/pojedu a snažím se to neodvolat, ale pak mi do toho hrozně omylem něco přijde a i když by to mohlo být celkem fajn..
Vždyť je normální mít kolem sebe lidi, kamarády, přítele, rodinu, bavit se s nimi, chodit na akce, užívat si, proč mi to u mě přijde jako něco divného, nemožného? Jako něco, co nemůžu zažít..
Jsou to tak obyčejné věci a my se děsíme.
Někdy bych si přála být jako moje sestra, pořád jí, sice je tlustá, ale krásná a každý jí chce, každý s ní chce být kamarád, ona postavu nijak neřeší, dřív se snažila shodit, ale to už jsou roky, teď si klidně vezme tílko, přiléhavý džíny a víš, co? Něco zatraceně skvělýho z ní vyzařuje. A mě to tak štve. Ona dokáže být ta milá, s každým si povídat a tak..
Závidím.
Závidím všem úplně všechno.
A pak zase nikomu nic, říkám si, jak jsou všichni hnusní a hloupí (no, jo:D).
A je mi to jedno.
Na všechno říkám "je mi to jedno."
A přála bych si, aby mi to vážně jedno bylo.
Chápeš to?
Alespoň z části určitě ano..
pořád nám chybí to NĚCO..

run for your life
run, run, run
pojď, poběžíme spolu..do Japonska :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.