// Fuck.

4. března 2012 v 14:28
Včerejškem mi začaly prázdniny.
Venku je hezky, ale já nevím, co bych tam dělala.
Všechny plány na prázdniny padly - měla jsem jet ke kámošce a ona pak se mnou na hory, ale ani jedno se nekoná, protože jak už jsem psala, měly jsme nějaký problémy a tak jsme se nedohodly. Přítel je na celej tejden pryč.Plánovaly jsme s mamkou jet do Prahy, ale je nemocná.
Takže jsem doma, nic moc nedělám, nic se mi dělat nechce. Nechce se mi někomu psát, jestli by nešel ven. Byla jsem jen s tátou na polní cestě zkusit si řízení, protože ani ne za dva týdny mám první jízdu. Nechápu, jak bych se jako měla naučit to auto řídit. Myslet na těch tisíc věcí co je potřeba. Stačilo mi rozjíždět se na polní cestě, brzdit a řadit mezi 1-2.

Tak trochu se děsím léta. Spousty volnýho času. Vlastně asi potřebuju mít nějakej danej řád dne, program. Školní rutinu například? Která mě donutí ráno vstát, něco se sebou udělat, oblíknout se a jít ven a něco dělat. Ale ta rutina mě taky ubíjí.
Asi potřebuju i přítele. Je to ode mě hnusný, ale..potřebuju asi nebejt sama. On mě donutí něco dělat, o víkendu za ním jet, nebejt sama doma. Snažit se, aspoň trochu.
Ale na druhou stranu mě to otravuje, někam jezdit, vymlouvám se, abych nemusela.
A taky nejsem holka na dlouhodobej vztah. Na lásku. Dusí mě to.
Tuhle po mě zase chtěl, abych mu řekla, že ho miluju. Že prej bych už po těch pěti měsících mohla. Od něj jsem to slyšela ani ne po měsíci co jsme se vůbec znali. Čím víc mě dotoho tlačí, tím víc mu to neřeknu.. i kdyby to byla pravda.

Nejsem spokojená nikdy a v žádný situaci.

Všechno je tak hrozně moc nesmyslný. Celá moje existence.
Nemám žádnej cíl, za kterým bych si mohla jít.

Udělat maturitu možná, dostat se na nějakou dobrou vejšku (i když na architekturu se nedostanu a i kdyby, na matice mě vyhoděj, nejsem až tak technickej typ) a práci..kterou budu dělat do konce života. Fuck it.

Být s přáteli, milovat. S lidmi si nemám co říct, ve většině případů. Jsem jinde než oni. A milovat? Nezbývá mi dost citu, jediný co dokážu je nenávidět sama sebe a snít o jiným životě, o tom s láskou. Fuck it.

Zhubnout. Jediný co mi zbylo. Ale nejssem schopná s tím bojovat, donutit se k činnosti. Fuck it.

Giving up?
 


Komentáře

1 Anabell Anabell | Web | 4. března 2012 v 14:41 | Reagovat

Bože, timhle článkem mi úplně mluvíš z duše. Hlavně s tou první půlkou.
Já měla prázky teďko a to naštěstí tady ještě nebylo tak pěkně, abych mohla něco dělat. Ale teď to pěkný počasí začíná. A mě to taky děsí, nevim co dělat a hlavně sse mi nechce. Děsim se letních prázdnin. Nemám žádnej plán a představa, že budu každej den doma..to je na blití.
Vůbec ted taky nevim co se sebou fuck.

A prostě přítel se musí smířit s tim jaká seš. Řekni mu, ať tě do toho "miluju tě" tak netlačí. Že jinak to neřekneš nikdy. A i kdybys to neřekla..každej je nějakej  a lásku si nejde vynutit. Snad to pochopí..

2 blond-and-bitchy blond-and-bitchy | Web | 4. března 2012 v 15:22 | Reagovat

úplně ti rozmím...pěkně na hovno, člověk je v tom debilním stereotypu a nemá z něj jak ven..taky mě to štve ale poslední dobou jsme raději sama doma než s lidma, vadí mi jen na někoho mluvit..
a ten přítel je asi trošku kokot ne? (sorry za ten výraz) ale jako když to necítíš ať si dá zpátečku...a jen tak mezi náma třeba by ti samotné bylo lépe (zkus o tom popřemýšlet :))

3 F. F. | Web | 4. března 2012 v 17:34 | Reagovat

Někdy mám taky takový stereotyp, v tom že potřebuješ nějaký plán se vidím, taky potřebuju něco co můj život naplňuje - škola - aspoň někam jdu, oblíknu se, upravím se - přesně...prostě ''žiju''. Ale jakmile jsem doma a nemám co dělat..přijde mi to tu uplně zbytečné

4 Luc Luc | Web | 4. března 2012 v 18:28 | Reagovat

achjo. čtu tvůj článek a tak nějak se v něm vidím, i když mám podstatně jiné problémy než ty. ale mám je... taky potřebuju daný řád, jinak se mi hroutí život a vše kolem. jsem marná.
snad se dáš brzy dokupy :-* a nic nevzdávej proboha

5 Chloe Chloe | Web | 4. března 2012 v 20:18 | Reagovat

Nemusíš dělat jednu práci do konce života. Můžeš cestovat, poznávat nov místa, nové lidi, poznat různé kultury a  jídla, módu.

6 Shery Shery | Web | 4. března 2012 v 20:58 | Reagovat

Mám to uplně přesně stejně,doslova...jen nemám přítele,to je asi jediná věc co na mě v tomto článku nesedí.
Takovýto pocit ze sebe mám cca od doby co mám bulimii...nic mě netěší,ze všeho sem otrávená,nemám cíl,nevidím pro sebe žádnou budoucnost,přetvařuju se před ostatními a když mám někam jít třeba s kamarádkama,dost často se vymluvím na to,že se učim,jen abych nikam nemusela chodit a mohla pokračovat v nic nedělání...
Snad ti bude brzy líp,moc bych ti to přála:)

7 KayaSc. KayaSc. | Web | 6. března 2012 v 22:36 | Reagovat

Nesnášim když mě někdo do něčeho nutí. To pak nejde to říct. Bylo by to strašně hraný.
Nicnedělání je hrozná věc, ale stále čim dál tim víc, nic nedělám. Neschopnost donutit se.
Maximum zapnout seriál a předstírat, že neexistuju. Otevřít knihu a předstírat, že neexistuju.

jak dlouho se ještě dokážeme před ostatníma přetvařovat, ... . začíná to bejt pořádně šílený.

"Všechno je tak hrozně moc nesmyslný. Celá moje existence.
Nemám žádnej cíl, za kterým bych si mohla jít."
:/ .. proč to tak máme?
hubnutí, poslední co máme.

i to nejhorší období musí někdy skončit.
nemůže to trvat věčně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.