// Cold.

23. března 2012 v 21:18
Zastavte. Chci vystoupit.

POTŘEBUJU si s M. promluvit, vysvětlit mu pár věcí, aspoň trochu, být aspoň trochu upřímná. Zaslouží si pravdu.
Potkávat ho několikrát denně, náhodně na něj narážet na chodbách.
Ignorujeme se, vážně vtipný.
Po půl roce, co jsme se v podstatě viděli každej den, co jsme k sobě patřili, najednou předstírat, že se snad ani neznáme nebo co.
Jde ze dne na den odstřihnout někoho, s kým jste byli půl roku, jako úplně?
Uvažuju, jestli mě nenávidí.
A co si o tom všem myslí on.
A co se to vlastně mezi náma stalo. Zezečátku to bylo tak skvělý, dokázala jsem být s ním a mít ho ráda, dokázala jsem se mu celkem otevřít, nebo spíš on se dokázal dostat přes tu stěnu, co okolo sebe mám.
Ale nevím, co se stalo potom, možná to s náma ani nic společnýho nemělo, možná to bylo bulimií a depresí, jediný co jsem cítila, byl chlad a neschopnst a beznaděj a únava.
Byla jsem vážně nepříjemná, odtažitá, všechno mi vadilo. A on se pořád tak snažil, na jeho místě bych takovou holku dávno zabila, snažil se pochopit, ale nemohl, protože jsem ho nenechala. A po nějaký době mi došlo, že prostě na to nemám, na vztah, nedokážu to. A jeho to nakonec taky přestalo bavit.
Ale myslím, že přes to všechno..ne, nemiluju ho. Ale mám ho vážně ráda. Záleží mi na něm. Ale to nic nemění. Možná je pro něj lepší, nebýt se mnou. Možná tak bude šťastnější.

Přála bych si, aby tohle věděl.
Třeba by aspoň trochu pochopil.

Mluvit s ním (napsat mu) - nemluvit s ním (nenapsat mu).
Riskovat, překonat se, zbořit bariéru, nebýt si jistá, ponížit se, odkrýt se a být zranitelná - ztratit ho úplně a napořád, být těmi cizinci, neriskovat nic, nemuset nic.

Je to, jako kdyby byl někdo úplně cizí.

Vlastně se ale cítím, jako bych JÁ byla sama pro sebe někdo cizí. A to ne jen, že jsem sama sebou zmatená, ale..jako bych byla někdo, o kom vůbec nic nevím, koho neznám, koho vlastně v podstatě ani nevnímám.

Už jsem o tom myslím jednou psala, ale jedna část mě, ta "normální", chce žít, být šťastná, milovat, být s lidmi, něco zažít, toleruje sama sebe, je klidná a bláznivá, odvážná. Má naději.
A ta druhá chce chcípnout, má strach, nenávidí lidi, nenávidí sebe, nenávidí život. Chce být sama, chce se zničit.
A tyhle dvě věci se ve mě míchaj a tvořej ten zmatek. To každou sekundu jiný rozhodnutí.
Jedna táhne na jednu stranu, druhá na druhou. A způsobujou tím to, že jsem na hraně, uprostřed, na místě neschopná se pohnout, s výchylkami na jednu nebo druhou stranu.


Děsí mě, kolik lidí čtě moje články. Vím o pár holkách, samozřejmě, o Anabell, Lucy, Saphire, F a tak dál, ale je jich daleko víc. Neozvou se a asi jen prohlížejí, netuším, kdo jsou a to mě děsí. TO je ta anonymita internetu. Může si kdokoliv přečíst cokoliv.
Sakra lidi, co jste zač? Nechcete aspoň nechat komentář?
 


Komentáře

1 LamyLucy LamyLucy | 24. března 2012 v 5:38 | Reagovat

V tomhle jsem bojovala snad milionkrát. bála jsem se zklamání, odmtnutí, výsměchu a potupy.
ALE on tě má rád, zažili jste spolu krásné věci a ušli spolu dlouhou cestu. Nebude tě odsuzovat, jestli tě doopravdy alespoň trochu zná.
Měla bys mu napsat, nebo říct, jak se cítíš. Ulevíš sobě, možná pomůžeš jemu.
Hlavně .. definitivně neodcházej bez odpovědí a bez vysvětlení ... :*

2 Anabell Anabell | Web | 24. března 2012 v 12:58 | Reagovat

Kámoška byla s klukem tři roky a teď se rozešli a jsou na stejný škole, tak se potkávaj. A každej si tim musí projít a i ty :). Na jednu chvíli se prostě musíte odstřihnout a nebavit se, jenom vám to prospěje :). Možná, že tě vůči tobě nějakou averzi má, ale nesmíš to řešit a lepší by bylo, kdybyste se prostě ted fakt nebavili, akorát si to zhoršíte

3 N. N. | 24. března 2012 v 16:14 | Reagovat

"Sakra lidi, co jste zač? Nechcete aspoň nechat komentář?"

Zanechávám komentář!:D

4 Tessy Tessy | 24. března 2012 v 16:38 | Reagovat

myslím si že sú to len blogerky ktoré svojim sposobom baví čítat tvoje články, len proste nemajú, nevedia čo napísat??... (to som napr. ja :D)

5 KayaSc. KayaSc. | Web | 24. března 2012 v 23:13 | Reagovat

Jasně, že ti na něm záleží.
Nemůžeš ho prostě jen tak odstřihnout ze života, když její součástí byl po celkem dlouhou dobu.
A jemu samozřejmě záleží na tobě.
Jen je to teď takový zvláštní.
On neví, ty nevíš.
Ale rozhodně by sis s nim měla promluvit, nebo mu napsat. /lepší pomluvit, snažší napsat.
ale rozhodně něco.
Donuť se k tomu,
jinak se v tom budeš plácat dýl, než je nutno.

Spolužačka, spolužák - 2 roky spolu.
Rozešli se.
Porozchodovej ignor.
Promuluvili si, a teď?
Už se spolu baví jako kamarádi.

Chce to čas, a odvahu.
Takže do toho!

a co se týče těch 2 polovin?
Četla jsem skvělou knihu od Hesseho.
Osoba, člověk, se skládá z nepočítaného množství osobností, tužeb, pocitů.
Některé se potlačí, některé naopak.
Vím, co myslíš, tím, že chceš být "normální" - podle toho co v dnešní době normální znamená být.
Chceš být milován, milovat, smát se, užívat si, řešit všední problémy, žít.
Ale na další stranu, se za to nenávidíš, přijde ti, že si to nezasloužíš, chceš konec.
Další strana nesnáší svět ve kterém žije, společnost, lidi.
A pak je dalších milion tvých stran.

Nikdo nejsme jednotný.
Je to jen mylná představa, se kterou se svět spokojí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.