// Protože máš všechno, ale vlastně nic.

3. ledna 2012 v 23:03
Co to dělám? Sakra, já vůbec nevím, co to má bejt. Tenhle život. Cítit se na dně, ale nasadit falešnej úsměv, normální chování a jít. Žít. Nebo se o to alespoň snažit.
Dochází mi dech. Už těch úsměvů mám v zásobě jen pár. Jak se mám dál tvářit, že je všechno v pohodě?
A není? Nebo je? Jsou moje problémy vůbec reálný, nebo si vymejšlím, snažím se ze sebe dělat něco, co nejsem? No, to každopádně. Snažím se ze sebe něco dělat. Protože jinak bych nebyla nic.
Kdo vůbec jsem? Zoufalá holka, co jí nic v životě nepřipadá správně.
Která neví, jak cokoliv řešit. A tak radši nic neřeší.

Komu můžu něco říct? Snad těm lidem, kterejm "na mě záleží"? Jen bych do svejch sraček zatáhla někoho dalšího. Nemlůžu je takhle vyděsit. Nechci nikomu ublížit. Nikdy jsem nechtěla..a kolik se toho stalo. Jak by to mohl někdo pochopit, když to nechápu ani já sama?
Věci by tím nebyly lepší. Co by se změnilo?
Jo, možná by mě nespusili z očí a neustále kontrolovali. To by se fakt něco zlepšilo. Zničila bych tím ten vztah s nimi. Jestli se tomu dá říkat vztah, co mám.

A pak - co bych jim řekla, když to ani pořádně nedokážu vyjádřit.
Bože, tolik myšlenek a tak málo slov, který to nedokážou popsat. Tolik pocitů a nemám možnost, jak je dát najevo. Ničí mě to.

Nejradši bych ode všeho utekla, jako to dělám vždycky. Zamknout černý myšlenky a žít tak nějak automaticky. Proč to teď už nejde?

Já už prostě nevím, co dál.

Tak hrozně mě láká myšlenka na to, na všechny se vykašlat, opřít se do toho a do pár měsíců bý ta křehká panenka,na kterou se všichni bojí sáhnout. Prostě nejíst. Ale mám ještě poslední zbytky rozumu a málo síly, takže se nebojte. Nedokázala bych to.

Co bych dokázala se dojít do kuchyně a utopit všechno v dalším záchvatu (po docela dlouhý době už). Jo, věřím si, že bych to dokázala. Ale nechci, vím, že by mi pak bylo ještě hůř.

Ale aspoň ne takhle moc špatně, ne v tomhle smyslu.

V jakým smyslu? Vždyť nic nemá smysl.

...

Jak mám jít spát, ráno vstát, oblíct se (bože, ve všem vypadám tak hrozně), jet do školy, bejt tam, poslouchat ty řeči co mě nezajímají, snažit se tam, o přestávkách se usmívat, po škole jít někam s přítelem, povídat si s ním o nedůležitejch věcech, vyhýbat se tématům jako budoucnost nebo já a moje pocity, rozloučit se s ním stichým slibem, že všechno nějak vyřeším, že mu to vysvětlím, zítra už mu všechno řeknua a bude to pohodě?

Jak?
 


Komentáře

1 Fat Princess Fat Princess | Web | 3. ledna 2012 v 23:24 | Reagovat

jé děkuju ti moc :) já si ho teda co nejdřív zajedu koupit do prahy ^^ škoda že starbucks není i v jiných městech.. alespoň o tom nevím.

a jinak k tvému článku: nevím co ti poradit ale přetvářka není vždycky to nejlepší.. měla by ses aspoň pokusit někomu říct jaký máš problém, jak se cítíš. i když chápu, že je těžké vyjádřit to slovy. znám to. ale alespoň to zkusíš. od toho tu jsou přeci ti, co tě mají rádi, aby ti pomohli a snažili se tě pochopit :)

2 Saphire Saphire | Web | 3. ledna 2012 v 23:44 | Reagovat

Zlato:(
Přetvářka sice není nejlepší, ale asi lepší, než aby sis lehla na silnici a s brekem řvala, že už nevstaneš.
Máš takový pocit, že tě nikdo z nich nechápe, jakoby jejich smích nebyl maska a nechápeš, jak to můžou zvládat?
Já tak nějak ano..
Už i mě zmizelo tlačítko 'automat' a ten svět 'tam venku' je tak..těžko popsatelný, těžko snesitelný..

Hledat v něčem smysl.. je to smutné, když si uvědomíš, že ho v ničem nevidíš, k čemu to je, jen tak přežívat, nějak vstát jít do školy, pak ty další věci.. jsme lidé, sakra..ne roboti.. ačkoliv by mi to někdy nevadilo..
Já vím, že jsem jediná, na koho můžu být naštvaná, já jsem ta hloupá, líní blbka, která nic nedokáže, nedokáže si srovnat život, zastavit ty myšlenky..
to prostě nejde, nejde, nejde
jakobych už neměla v hlavě nic jinýho a tak bych si přála, aby někdo přišel, pevně mě chytil za ruce, vytáhl z toho všeho a pomohl zapomenout, já to totiž sama nedokážu..

3 Saphire Saphire | Web | 3. ledna 2012 v 23:45 | Reagovat

[2]: *líná

4 lightenka lightenka | Web | 4. ledna 2012 v 12:08 | Reagovat

potřebuješ někoho i z reálného života ke komu budeš moct být 1000ˇ% upřímná :( my sme tady dobrá podpora ale někdo kdo tě zná a komu můžeš plakat na rameni je k nezaplacení..

5 Nills Nills | Web | 4. ledna 2012 v 14:36 | Reagovat

:( Ten článek je depresivní týjo , ale z deprese se moc do jídla nechce ... teda alespon mě ne :D .
Máš úžasný blog , když jsem sem vešla přišla jsem si jako u mě v pokojíku .. ten zvířecí vzor .. nevím už co to je .. leopard ? já mám po celém pokojíku tygra , takže asi tak .. je tak do fialovA , ale i do hnědé :D . To je fuk , prostě je hezkej .
Ty tvoje pocity jsou taky těm mím dost podobný tyjo , čtu si to tu a přesně tak se taky občas cítím . Vlastně nedokážeš nějk zjistit , co je za tím pocitem a sházíš vinu na věc , která za to nemůže třeba ani a hledáš a hledáš .. nevím , jestli to tak máš taky , ale příjde mi to tak podle toho co tu píšeš . :)
Nespřátelíme si blogy ? :)

6 Chantal Chantal | Web | 4. ledna 2012 v 17:18 | Reagovat

Každý má někdy horší dny :( . neboj, najde se brzy zase něco, pro co budeš chtít žít! :)

7 KayaSc. KayaSc. | Web | 4. ledna 2012 v 18:06 | Reagovat

Ach jo B.
je to jako bys mi psala z duše.
Přetvářka přetvářka. Jinak to u mě nechodí. Je to unavný, no ne?
Kdykoli jen naznačim, že se mi zdá, že je něco špatně, se světem, se mnou. Když se nezasměju jejich příběhu, vtipu. Lidi na mě koukají. Nechápou.
A svěřit se jim s pocitama?
Nechci, aby si dělali nějaký starosti, né-li aby na mě koukali jako na blázna.
Těžko říct, jak z toho ven.
Možná přítel. By tě pochopil.
Ale je těžký najít někoho kdo pochopí, když sami pořádně nechápeme.

Nedokážu to dát vše do slov.
To asi ani nelze.
Je to zmatený.
Zmatenost, tak se cítím.

Kolikrát přemýšlím, jestli bych tu vůbec měla být. Že je něco špatně, že sem nepatřím.
Nebo jen, že nebudu jíst. Ať si všichni už říkají co chtějí.
Mám však furt svou rozumovou stránku (částečné zbytky), která se snaží vyvracet mi ty myšlenky, drží mě tu.

Zdá se mi, že teď už jen tak přežívám.

Přijde nám, že nemáme nic. Ale vlastně toho asi máme dost.
Tolik lidí kolem, ale stejně si připadáme sami.
Je to zvláštní.
Moderní doba. Necítíš se pořádně doma.
Místo přátel, máš jen ikonky na fb.

Snad se to změní.
Probudíme se z toho.
Nevím.
Jak ti pomoc.
Jen ti můžu nabídnout pochopení, v míře jaké jsem schopna.

Neztrácejme naději,
špatný doby jsou tu, abychom rozpoznaly rozdíl, když jsou ty dobré.

8 mynewbestfriendana mynewbestfriendana | Web | 4. ledna 2012 v 18:26 | Reagovat

Musíš asi zjistit co tě víc naplnuje a čemu se chceš "věnovat"..Taky u toho neztrácej rozum,mysli na to,že musíš vést normální život a normálně fungovat..Je to blbý říkat,ale přetvářka k životu patří..Jen ti nesmí sahat přez hlavu..K někomu být upřímná musíš..Ale né ve všem....zdá se že si to protiřečí,ale je to spíš tenká hranice mezi upřímností a mlčením..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.