// Whatever.

15. prosince 2011 v 20:20
Chci spát a už se neprobudit. Život je moc složitej. Nedokážu už nic řešit.

Hrozně málo spim a jsem na kafi.
Hodně se směju, ale uvnitř mě něco zabíjí. Doopravdy je mi hrozně a nemám chuť se smát.
Chci si lehnout, usnout a spát aspoň tak pár týdnů.
Aspoň než budou pryč vánoce. Jídlo doma, jídlo u příbuznejch, jídlo u kámošky, u přítele. Stres. Rodinný hádky. Nemám dárek pro přítele. Zabije mě to.

Ať po mě nikdo nic nehcce, prosím.

Jsem hrozná. Mám všechno, ale nic nechci. Neumím žít.

S M. jsem si začala ,protože jsem chtěle rozptýlit, čekala jsem od něj, že to bude svině, která se se mnou vyspí a odkopne mě. A já bych si mohla v klidu užívat svojí depresi. Aspoň něco bych cítila. Probudilo by mě to. Žila bych trochu.

Ale stalo se něco jinýho. Zjistila jsem že je skvělej. Hodnej. Že mu na mě záleží. Tak nějak se z toho stal vážnej vztah. Kurva, to jsem přece nechtěla! Na to teď vážně nemám.. Aspoň to jsem si říkala.

Ale já ho mám asi vážně ráda.

To jsem nechtěla..nečekala.

Problém je v tom, že to asi vážně nezvládám. Být s někým takhle, je to určitá odpovědnost vůči němu. V tom smyslu, že když nemám náladu na nic jinýho, než zalízt sama do vlastní postele, poslouchat písničky a spát celej víkend, tak nečekám, že by pochopil, že nechci být s ním. Ne že bych nechtěla..ale vlasntě nechci.

Kdybych nechtěla bejt sama, byla bych s ním. Ale sama se sebou a zároveň s někým jiným nevydržím.

Jím už zase hrozně a taky se tak cítím.

Tohle si nezaslouží.

Nedokážu mu říct, že ho miluju. Nevím proč. Prostě to nejde. Je to něco, čím slíbíte, že ho budete milovat i zítra. Ale co když nebudu?

Co teda chci?

Můžete mi to někdo vysvětlit? Protože já se v tom fakt nevyznám.

Ať mi daj všichni pokoj..
 


Komentáře

1 Saphire Saphire | Web | 15. prosince 2011 v 20:31 | Reagovat

Tyjo.. Jako bych četla, co jsem sama napsala. Nevím, co ti poradit :(, sama tyhle pocity nedokážu zakopat hluboko pod zem a ještě hlouběji, i když bych chtěla to samozřejmě. Je tak těžké žít.. Snad na to jednou přijdeme u bude nám opravdicky superprímafajnově :)

2 minny minny | E-mail | Web | 15. prosince 2011 v 20:36 | Reagovat

čteš mi myšlenky:( mám ráda tvoje články, vidím v nich kousek sebe. mia je zlo, ale taky naše součást, neumím ji zabít.
zřejmě se jí ještě delší dobu nezbavíme. kéž by to šlo tak jednoduše jak se napíše, jak se řekne přestanu, kéž bych to tak dokázala a jedla už jen jako normální člověk.
pomáhá když je n+kdo neustále se mnou, ale přece nelze aby se mnou neustále někdo byl, když jsem sama a nudím se tak se přejídám. ani nevím proč.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.