// Rozhodnutí?

6. prosince 2011 v 22:04
Tak jsem se zase nějak zasekla na místě. V..jak to říct..psychickým vývoji. Postupu dopředu. Pořád a stále dokola řeším svoje problémy ať už jsou malicherný nebo "malicherný" a doopravdy vážný. Jídlo, bulimie, nenávist sama k sobě, strach z lidí, deprese.. Točím se zase v kruhu, neumím jíst a občas i podléhám Mie, jsem nešťastná sama ze sebe, necítím se dobře a to ovlivňuje i moje chování navenek. Jsem hrozně nejistá, pořád přemýšlím nad sebou, nad jídlem, nad tím jak mě ostatní sledují a co si o mě myslí. Že mě pomlouvají za zády..skoro až jako paranoia.
Je mi líp než bývalo ale..jak jsem měla pocit, že se kvůli M. někam posouvám, tak ten pocit zase zmizel. Jsem až tak nejistá, že M. začínám trochu nevěřit. Říká, jak jsem úžasná, krásná, hubená, nádherná, hodná, nejlepší holka a bla bla sladký kecy. Jenže tomu se prostě věřit nedá..nemůžu. A tím pádem jsem nejistá ještě víc, nutí mě to zvažovat, jestli mu věřit i v jinejch věcech. Jestli mu věřit celkově. Bože, jak moc bych mu chtěla věřit. Milovat ho, bez nějakých "ale".

V poslední době dost přemýšlím o sebevraždě. Nijak reálně, prostě jen..co by bylo. A přitom asi zvenku vypadám tak šťastná. Nevím..

Prostě se takhle tím životem trápím. Možná je vážně čas něco s tím udělat. Přestat se bát, ignorovat tu kontrolku, co uvnitř červeně bliká a ječí "dost, už jsi zašla moc daleko, neříkej už nic o sobě, nemůžeš, nebo tě lidi budou nenávidět". (jako ty sama sebe)

Možná bych se měla vysrat na nějaký pochyby a prostě se M. svěřit s věcma, který jsem původně nechtěla, aby věděl. Nezná mě. Nezná mě vlastně ani moje nejlepší kamarádka. Nevědí to nejhorší. Myslela jsem, že to vědět nemusí ale.. Vždyť tyhle věci se staly asi největší částí mýho života, tvoří mě. Nemůžu to skrývat a tvrdit sama sobě, že mě někdo zná, ví kdo jsem a přitom mě má pořád rád.

Možná bych jim to prostě měla říct. Proč bych nemohla..? Kámoška se na mě nevykašle, tomu bych i věřila.. A přítel? Možná mě už nebude milovat. Možná si uvědomí, kdo doopravdy jsem a nebude se mu líbit to, co vidí. Třeba je svině, co to napíše na facebook. Rozhlásí po celý škole.
Tak ať...aspoň se bude v mým životě něco dít. Přinejhorším se vždycky můžu zabít, žejo.:)
 


Komentáře

1 Saphire Saphire | Web | 6. prosince 2011 v 22:31 | Reagovat

Zlato, já nemám slov.. :(.. jako bych četla, co jsem sama napsala..
Možná bys mu mohla něco říct, uleví se ti a myslím, že on bude rád, že mu tak důvěřuješ a ve dvou se to lépe potáhne, ne?

2 LamyLucy LamyLucy | Web | 6. prosince 2011 v 23:15 | Reagovat

Svěřit se je dobrá věc, ale na sebevraždu rozhodně nemysli :) Nikdy jsem o lidech nepochybovala, když jsem se jim svěřila a vůbec by mě nenapadlo, že by to někdo postnul na faebook :) To by musel být hrozný blbeček a to by si s ním přeci nebyla :)

3 Anabell Anabell | Web | 7. prosince 2011 v 13:39 | Reagovat

sem přemejšlela nad tim dárkem..bejvalej taky hrál airsoft..a něco poteboval něco na zbran tak jsem mu to koupila..ale to řikal že to přímo poteřbuje no..
ochocho kytara to je muj boro :D pokud ještš hraje tak třeba novy struny nebo ladičku to se hodí vždycky a vždycky mužeš vzít to dražší kvalitnější to je hodně dobrá investice..

4 Anabell Anabell | Web | 7. prosince 2011 v 13:45 | Reagovat

se mi jaksi smazala ten komentář k tvýmu článku jakože reakce moje
ty depreso jedna
pozoruju, že většina holek co má problémy s miou nebo tak všechny do jedný řešej, co si o něj druzí myslej..třeba já to neřešim jo.. začni normálně jíst a všechyn tyhle probémy zmizej
zmizí i to že M nevěříš..on to řiká, aby ses cejtila líp rproboha, můžeš bejt vlastně ráda, že ti něco takovýho řiká, můj bejvalej mi to řek párkrát na začátku vztahu a pak mě vlastně skoro ignoroval..:D :(

5 S. S. | Web | 7. prosince 2011 v 17:26 | Reagovat

jak já ti rozumím.. vždyť víš.
ono.. svěřit se.. já to udělala. a co mi to přineslo? ještě větší nenávist, pocit nejistoty před tím, kdo to ví, pocit že teď už jsem pro ně jiná, že už to nikdy nebude jako dřív..protože..já nevím, co oni můžou udělat? můžou tě obejmout, můžu ti říct cokoli, možná tě můžou i chápat.. ale pomoct? já nevím, opravdu nevím.
ale možná je to jen můj aktuální pocit, možná se tím, že to ví i někdo "zvenčí" něco překoná, změní, zlepší.. ale už to nikdy nebude jako dřív.

samozřejmě tě od toho neodrazuju. ono se ti hrozně uleví.. ale není to vždycky med.

6 S. S. | Web | 7. prosince 2011 v 17:26 | Reagovat

*nenávist sama k sobě

7 Dumpy Dumpy | Web | 8. prosince 2011 v 6:16 | Reagovat

máme to stejné,hlavní je se nevzdavat :-* :(

8 fall fall | Web | 8. prosince 2011 v 7:32 | Reagovat

B.,
zabít se můžeš vždycky, a to je hodně dobré vědět. Mě tohle vědomí drželo X-krát. Od určitého okamžiku už ale vím, že se zabít kdykoli nemůžu. A víš co? Je to stejně pevná opora jako to, že se zabít kdykoli můžu...

Nicméně tohle nemělo být o sebevraždách, že ? :-)

Základ všeho jsou konstrukty ve tvé hlavě. Porpacovávání co se jak stane nestane, obavy o to, co kdo dělá a říká...To vše je prostě součást koloběhu "poruchy".
A ...v překladu je tato součást obelhávátko sama sebe.
Místo aby ses věnovala sobě, řešila sebe, tak pořád odbíháš k něčemu jinému...jídlo, lidi okolo, váha...
Přitom problém je uvnitř tebe, a dokud se mu nepostavíš, tak se nic moc nezmění.

Postavit se sama sobě nemyslím nějaké ze dne na den rozhodnutí, nebo nějaká změna ihned. POstavit se sama sobě znamená v prvé řadě to, že po jakémkoli neúspěchu nebo průšvihu přestaneš začínat znovu anebo propadat skepsi, ale prostě půjdeš dál.
Dokud budeš znovuzačátkovat, znovusislibovat, nebo se v tom plácat, nikam moc se nepohneš.

A podle toho, co jsi tu psala třeba o panu M., mi připadne, že jsi se o ten nic moc kus posunula :-)

Aby to šlo dál, je třeba zase udělat kus cesty v sobě.
...

Pěkný den!

9 banalite banalite | Web | 8. prosince 2011 v 16:58 | Reagovat

Achjaj, opravdová paranoia!
Přestala bych ty milovat přítele kdyby se ti svěřil třeba že byl jako malej znásilněnej? Roznesla bys to po světě?
Blbost, kdyby byl svině, už bys to dávno poznala. Věř mu, nic tím nezkazíš, musíš riskovat, jinak by byl život zatraceně nudnej.

10 Minnie* Minnie* | Web | 9. prosince 2011 v 18:44 | Reagovat

To je mi tak líto :(
Rozhodně nad tim nepřemejšlej, je to hloupost. I když já sama si to taky řikám furt dokola, že by to bylo nejlepší.. Nesmíš se vzdát, držim ti moc palce :*

11 Camille Camille | Web | 9. prosince 2011 v 21:10 | Reagovat

Tak! Zaprvé - s tím zabíjením! Ano v žertu!...Zadruhé - příteli věř, líbíš se mu...má tě rád...a zaslouží si, abys k němu byla upřímná...také se těžko svěřuju s trápením...a v poslední době jenom depkařím, ale proto vím, že jednáme obě blbě! Tak šup na to správně ;)!

12 fall fall | 10. prosince 2011 v 22:41 | Reagovat

Doufám že to nevyzní nějak necitlivě, ale je ti sedmnáct...To je strašně těžký se uvědomit sama v sobě, protože se ti děje miliondeset věcí okolo...

Rozhodně to ale není omluva pro to, že se nenávidíš. To rozhodně ne.

13 fall fall | 11. prosince 2011 v 9:06 | Reagovat

Pro mě je dost obtížné nějak si vůbec představit, že to, co sem si odbývala za poslední dva roky (i když takové ty "nezáchvatové" věci se táhnou mnohem dýl), se někomu děje už v těch 17letech...Nejsi to jen ty...
Víš, jedno ti můžu říct se 100% jistotou: AŤ už se cítíš jakkoli blbě co se postavy týče, až ti bude kolem těch pětadvaceti, uvidíš, jak strašně absurdní takovéto bludy jsou.
Tím chci říct - jakkoli a kdykoli to půjde, snaž se ubližovat svýmu tělu co nejmíň.

A s tou paranoiou - ehm...to znám...moc dobře, je to hrozný! Ještě teď s tím někdy vyloženě válčím, nebo se tím nechávám smýkat. V nedůvěře vůči "nejbližším" žiju už XY let, s vnějším okolím je to o něco lepší, ale žádná sláva, nicméně existuje pár jistot, a čím dál víc zjišťuju, že to je dostačující pro spokojenost.
Lidi sou svině, je těžký poznat, kdo to myslí dobře a kdo hraje. Hrajou všichni.
Já, i ty, i oni. Jen někdy je to upřímný a někdy ne.
Taková paranoia je bohužel taky jeden z průvodců tady těch ppp a podobně :-/
Jediný, co na to funguje, je ale jistota v sobě. Mě osobně nic jinýho nepomohlo. Pokud zjistíš, za co stojíš, zlepší se to!
Nemám teď moc času napsat víc, ani nevím, zda se to hodí, ale moc ti přeju, aby se to postupně zlepšovalo!

14 Anabell Anabell | Web | 11. prosince 2011 v 12:12 | Reagovat

já mám ráda tebeee :) ;)
jinak ano trampolínky je to samý jako jumping :) a jako jo baví mě to na konci hodiny je i posilování, což si třeba vubec nedavam na rukou žadny svaly očividne nemam :D
ale je to sranda, jde hlavně o to na jakou narazíš cvičitelku, nám předvičujou dvě mladý holčiny furt se usmívaj a dělaj srandičky takže fajn :))

15 Fat Princess Fat Princess | Web | 11. prosince 2011 v 23:20 | Reagovat

hele podle mě to přítel pochopí. přece nevěříš tomu, že by byl svině a todle ti udělal :) a když ti řiká, jak jsi krásná, tak mu věř.. alespoň se o to pokus :) a nad sebevraždou prosím ani nepřemýšlej! :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.