// Hledám.

7. října 2011 v 21:27
Všechno se mění.. Já se měním, změnila jsem se. Jsem jiná než před měsícem, jsem jiná než včera a měním se každým dnem. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Nevím, co mám dělat se svým životem. Nevím, kdo jsem. Nevím nic.

Možná vážně náš život závisí jen na nás..když se budeme snažit, tak třeba můžeme mít to, co chceme.
Třeba je svět lepší místo, než jsme si mysleli. Jen musíme sebrat všechnu odvahu a žít. Nebát se změn. Třebaže nakonec budou k horšímu. Nevadí, že padáš na hubu, hlavní je, že postupuješ vpřed. Co tohle?

Jenže já nevím, co chci. Nejsem party-girl a nestačí mi k životu jednou tejdně se zbourat tak, že se s někým vychrápu. Neberu drogy. Nejsem šprtka, co by jí nějak přehnaně záleželo na škole a celej den se učila. Nežiju pro rodinu, protože nejsem rodinnej typ, střed rodiny, rozmazlovaný dítě. Nejsem schopná se šíleně zamilovat a pro lásku udělat cokoliv. Nemám hromadu přátel.
Záleží mi vůbec na životě? Čekám na něco, co za to bude stát. Jsem zvědavá, co bude. Nic jinýho. Tak proč se bát?

Prozatím mi bude stačit pár věcí.
Kámoška, co je mojí druhou půlkou. Nemůže mi rozumět, protože jí to nedovolím. Chci jí pustit do svýho světa. Chci, aby věděla. Věřím jí.
M, se kterým mi je vážně skvěle. Jediná věc, který se bojím je ta, že nebudu schopná ho milovat. Že mu nakonec ublížím. Nechci se bát..Protože kvůli tomu to tak nakonec skončí. Chci prostě být s ním, protože když jsem s ním, je mi daleko líp, než bez něj. To je vše, co zatím můžu říct.
Expřítel a kamarád, teda, s tím kamarádstvím opatrně, nejsem si jistá. jen vím, že jsem ho ze svýho života chtěla vymazat a bála jsem se ho jen vidět. Ale on mi rozumí jako nikdo. A proto ho nechci úplně ztratit. A myslím, že on kontakt taky úplně přerušit nechce.
A budu se snažit udělat něco sama se sebou, chci konečně už zhubnout. Potřebuju to, abych se cítila dobře. Ale zdravě, samozřejmě (jak jinak). Mám rok, pak budu v maturitním ročníku. Chci být štíhlá maturantka. A nebudu si moct dovolit mít tyhle problémy z poslední doby. Nezvládla bych ten rok.
A když už jsem u toho, neměla bych vynechávat školu a prostě tuhle část, protože to bude tvořit velkou část mýho budoucího života. Takže nebudu úplně kašlat na školu, soustředím se hlavně na jazyky a na to, abych se pokud možno dostala na architekturu. I když mi to pořád přijde jako dost nereálnej sen.


2qmky1u_large


Ale zpět k názvu.
Co hledám? Sama sebe.
 


Komentáře

1 Anabell Anabell | Web | 8. října 2011 v 12:48 | Reagovat

:(
to je hrozně smutnej článek..možná jen proto že já sama mám ted depku
takže nejsem schopná ti napsat nějakej pozitivní okmentář :(
svět je uplně celej debilní, debilně zařízenej :(
ale je fakt, že na nás záleží, jak ho budem vnímat..snaž se to všechno brát pozitivně..a takovýhle věci neřešit..

2 minny minny | E-mail | Web | 8. října 2011 v 14:18 | Reagovat

taky chci být hubená maturantka :D my to zvládnem a zhubnem :-*

3 lamylucy lamylucy | Web | 8. října 2011 v 19:46 | Reagovat

Hlavní je, aby ses cítila tak, že děláš správnou věc :)

4 F. F. | Web | 9. října 2011 v 12:01 | Reagovat

Jsme v pubertě, skoro všechny co tu ''hubneme'' jsme v pubertě. Nemůžeme vědět co čekat od života...někdo to zjistí ve 20-ceti někdo v patnácti a někdo ve 30-ceti.
Spousta lidí v našem věku mají takové myšlení......
Musíš si najít cíl, a to je třeba udělat maturitu...a pak uvidíš co dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.