// Dance in the dark.

20. září 2011 v 16:58

O čem je tenhle svět? Tnehle život, co žijeme? O penězích a o přetvářce, o tom, jak jsme úžasní, skvělí, "cool". Dokonalí lidé bez chyb nebo omylů. Jme "normální". To, čím se lišíme, se snažíme skrývat, chceme být originální a snažíme se toho dosáhnout tím, že budeme jako ostatní. Selhání se nepřipouštějí.

"Už taky skoro nic nejíš" řekla mi matka ani ne hodinu po tom, co jsem vyjedla lednici a skříň se zásobama (samozřejmě mi to v žaludku dlouho nezůstalo).

Proč předstíráme, že jsme v pohodě, když to tak sakra není? Proč se tváříme před přáteli, že se nic neděje? Jak moc jsou vztahy mezi lidmi povrchní, když se s vážnými věcmi neodvážíme svěřovat. Jak moc jsme osamělí, když máme strach.
Proč skrýváme svou pravou osobnost za masku z makeupu a úsměvu "jsem nad věcí"?

4_large


A co můj svět, co já? Můžu si snad za všechno sama? Je to snad moje volba? Můžu všechno změnit, tvořit si svůj život?
Cítím se svázaná a v situaci bez úniku, co když ale stačí natahnout ruku, svěřit se a nechat se obejmout a změní to celý svět, pohled na všechno?
Mám se vůbec čeho bát, když mi na ničem nezáleží, když nic nemám? (Co mám? Nic. Jen slečnu Miu, tu část mě, která tu druhou nenávidí.)

Co když nedokážu svoje pocity pořádně vyjádřit? Dívám se na lidi zavřená ve svým vlastním světě, sním o tom, jak jednou bude život báječnej a jsem sama.

Jsem snad natolik uzavřená do sebe, že nedokážu s nikým být? - Víte, co bych teď chtěla? Lásku. Být s panem M.(ten, co se mi líbil na kurzu). Ale nemůžu o něj bojovat, nemá to cenu. Nemyslím, že bych s ním dokázala být. Všechno je to tak zatraceně těžký. Bojím se a tak jsem radši sama. Ze strachu.

...A je mi zima.
 


Komentáře

1 missfatt missfatt | Web | 20. září 2011 v 17:26 | Reagovat

och moja.. je to tak smutne co tu pises... :(( verim ze sa to casom polepsi... uplne mi hovroris z duse.. aj ja sa takto niekedy citim :(

2 S. S. | Web | 20. září 2011 v 18:13 | Reagovat

bojuj za pana M.!
bojuj za každý svůj úsměv!
bojuj za další den!
své záchvaty oddaluj, časem zjistíš, že to jde i bez nich.
má to cenu!

s tím světem, přetvářkou a maskou mi mluvíš z duše. ale my dvě jsme za to zoodpovědný. přijali jsme to - přetvařujem se taky.
je čas toho nechat. přiznat se, vypovídat se, vybrečet se, zatnout zuby a jít do boje s naším špatným já.
věříš že to dokážeme?
já ano.

3 Anabell Anabell | Web | 20. září 2011 v 19:54 | Reagovat

já myslim, že tenhle svět neni o přetvářce
jako ano,spousta lidí to tak dělá, ale všechno si vy výsledku určuješ ty sama
sama se rozhoduješ s jakejma lidma budeš, můžeš si vytvořit upřímnou partu, která tě bude podporovat, všechno si ti určuješ a vybíráš sama

můžeš si udělat svět jakej chceš, všechno je to jenom na tobě, dáš se buď špatnou cestou, plnou pesimismu a mii, nebo se vydáš tou horší a krkolomnější cestou ke štěstí a zábavě :)

4 KayaSc. KayaSc. | Web | 21. září 2011 v 18:20 | Reagovat

No jo... cítím se často podobně. Radši to ignoruju.
Protože, když si to uvědomíme, když víme že to víme. Co nám pak zbyde?
Ale musíme to překousnout, věřit, že to může být jinak. JIný lidi, tak žijou, spokojeně, otevřeně.
Jde to.
Zvládneš to. Jednou nás to přejde.
Věř!
Bude líp.

5 lamylucy lamylucy | Web | 21. září 2011 v 22:28 | Reagovat

TO je nádherný, taková mrazivá úvaha o životě a dnešní zkažený lidský společnosti. Nemám co dodat.

6 Dačna Dačna | 27. září 2011 v 20:28 | Reagovat

hrozne krasny libi se mi hlavne vzhled blogu vazne hezky

http://banan-v-kalhotech.blog.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.