// Černá kočka s bílýma packama.

22. září 2011 v 19:56
Co se mi stane, když mi těsně předemnou přeběhla přes cestu černá kočka s bílejma tlapkama? Budu mít fakt smůlu nebo to znamená, že v se v temnotě a v neštěstí začíná objevovat kousek naděje?


Přijdu domů s hladem a očekám příchod té druhé - té "přišlas domů, sežer na co přijdeš, vždycky můžeš použt záchod jako únikovou cestu". Čekám..čekám..jdu se podívat do lednice, co je k jídlu..čekám..vezmu si housku..čekám...dám si k ní sýr se šunkou...stále čekám, hledám Ji, vyčkávám, nebráním se, má volné působiště. Ale ona se ne a ne objevit, dám si trochu zeleniny a končím, normální večeře bez jakékoliv chuti se přejíst. Kdepak je Ona? Ne, nezmizela, nezmizí asi nikdy, to jen..nepouštím ji na povrch, bez větší námahy.

A už to trvá pár dní, je mi tak nějak dobře na duši, nezapisuju si jídlo, jím podle toho, jak potřebuju, jak to cítím. Třeba dneska: bílej jogurt s vločkama a hrstí mandlí - dýňovej čtverec (pečivo) + malej kousek čokoládový buchty (60.tiny jedné naší učitelky, šli jsme jí s pár lidma gratulovat) - polívka, malej zeleninovej salátek - activia nápoj - cz kaiserka se šunkou a sýrem, okurka, cherry.
To je všechno.

A včera jsem byla běhat a bavilo mě to.

A je mi fajn.

Důvod? No dobře, možná tuším, s čím to souvisí. :)
Zapomeňte na toho, co se mi líbil na kurzu a co jsem o něm tak básnila..od tý doby jsem ho jen zahlídla. Je to jeho kamarád. Po kurzu mi začal psát, ve škole jsme často spolu a flirtuje se mnou. Je milej. :). To kvůli němu se cítím tak skvěle.


Tumblr_lrxptfhcbt1r2w5hao1_1280_large

Bulimička ovšem pravděpodobně nemůže být normální nikdy, takže jsou tady věci.
Jako třeba moje absolutní nedůvěra k jeho lichotkám a k tomu, že o mě má vlastně vůbec zájem. Pořád jsem se nerozhodla a nevím, jestli mu vlastně věřím a nebo si myslím, že si ze mě jen dělá legraci nebo jde o nějakou sázku. Nebo mu třeba jde jen o to vyspat se se mnou. Já nevím. Jak to poznám? Chvílema mi připadá, že to s tím flirtováním až přehání, ale může asi klidně bejt i víc otevřenej než jsem zvyklá, vlastně na lichotky a takový věci nejsem zvyklá vůbec - vždycky když se něco takového objeví, radši mizím.

A moc ho neznám..

A jak se zbavím těhle pochybností? Chtěla bych s ním být a klidně se i zklamat, to by mi nevadilo tak, jako to "citový prázdno", co jsem prožívala v poslední době.
A nebo třeba to, že se stále hlídám, přemýšlím nad tím, jak vypadám a co říkám, co si o mě asi myslí, co si myslí ostatní. A jestli jsem vůbec schopná normílního vztahu, jestli jsem schopná mít ráda, jestli jsem schopná být s ním a neublížit mu přitom (v případě, že to se mnou myslí doopravdy).
 


Komentáře

1 blond-and-bitchy blond-and-bitchy | Web | 22. září 2011 v 20:37 | Reagovat

kočičko toho se asi zadna z ns nezbavi nikdy :( mam to taky tak...to je nase prokleti. ale jestli se ti libi a je milej tak proc si to neuzit :*

2 F. F. | Web | 22. září 2011 v 20:56 | Reagovat

Jako kdybych četla to co jsem napsala.
Ten poslední odstavec - to přesně se mi honilo hlavou když jsem začala randit s mým přítomným přítelem. Flirtoval se mnou, chodil se mnou ven, byla jsem několikrát u něj doma..a? Víš co, ani jsem se nebránila tomu že by se se mnou chtěl jen vyspat. Říkala jsem si, jasně chtěla bych s ním být ale co...když se se mnou vyspí tak půjdu zas dál..

Potom jsem to nechala být, dál jsme spolu randili víc a víc, najednou jsme byli u něj a on se o něco pokusil, já se prostě nechala, vyspala jsem se s ním. Čekala jsem každou minutu, den, týden že mě nechá. On ne. Byl se mnou ještě víc...

Taky jsem nevěřila že by mi mohl lichgotit, mít mě rád...Ne nevěřila.
A popravdě? Mám někdy pochyby i teď i když bych si měla být jistá.

Zkus to, zkus co udělá, a když se to nepovede?
Tak co, za pokus to stálo :)

3 S. S. | Web | 22. září 2011 v 21:07 | Reagovat

děkuji moc! :)
původ mé špatné nálady vlastně ani neznám.. nějaký blbý dny :/
víš, to je právě ono. nevím, co jsem čekala.. asi kdybych o tom s ní začala mluvit, tak by mi nějak pomohla, ale.. to já nezačnu. příliš se bojím.

jsem moc ráda, že máš dobrou náladu a že se ti momentálně záchvaty vyhýbají - to je přece úspěch, ne? :)
s tím kamarádem bych tomu nechala volnej průběh.. :) z vlastní zkušenosti vím, že tě to posune, že ti to pomůže, ikdyž to třeba nevyjde. absence citů je to nejhorší, proto se jim nebraň. držím ti palečky a věřím že to vyjde!! :)

4 Miki Miki | Web | 22. září 2011 v 21:11 | Reagovat

Neztrácej pořád naději...věř si a nevzdávej se

5 missfatt missfatt | Web | 22. září 2011 v 22:39 | Reagovat

jeeej moja :) neboj sa, urcite je chlapec z teba cely mimo:)

6 lamylucy lamylucy | Web | 22. září 2011 v 23:48 | Reagovat

To je super :) Jsi šťastná a problém ustupuje do pozadí, tak to má být! :))
Moc ti to přeju!
A ... zkus mu trochu věřit! Pokud nemá pověst absolutního děvkaře, tak to myslí upřímně. Já taky lidem nevěřím, když mi to říkají, ale nedovol, aby ti bulimiw zničila štěstí, ano? :)

7 Anabell Anabell | Web | 23. září 2011 v 8:53 | Reagovat

no já myslim, že i když nejsi "normální" jak ty řikáš, neměla bys a to moc brát ohled
seš taková jaká seš, všechno tohle k tobě patří, tak proč si hrát na něco jinýho
bere tě takovou jáká seš, kdyby tě nechtěl, nebylo by tohle všechno :)
tak nad tím tak nepřemejšlej a jdi do toho ;)

8 Minny Minny | E-mail | Web | 23. září 2011 v 16:30 | Reagovat

"ona" nezmizí nikdy, bohužel. i když se nám podaří chvílí být bez ní tak brzy se zas vrátí...:(
ale je super že ti to ted tak jde :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.