// Pár otazníků.

3. srpna 2011 v 17:48
Jídlo je noční můra. Něco, čím opovrhujete, ale zároveň to milujete. Nemůžete bez toho být, ale ničí vás to. Nemůžete myslet na nic jiného a nikdy už se toho nechcete dotknout. Chcete žrát a chcete hladovět. Chcete zhubnout a chcete si udržet váhu. CHcete být zdraví, ale zároveň toužíte po té "nemoci", která vám dodává pocit výjmečnosti. Asi pocit, že sebe nenávidíte stejně tolik, jako jídlo, ale zároveň jste sebestřední, narcističtí. Ne v tom smyslu, že byste se nadměrně obdivovali, milovali, uctívali, to ne. Nenávidíte se, ale příliš se o sebe zajímáte.

...

Vstávám v půl páté, sním bílý jogurt s ovocem a vločkami, jdu do práce, kde to je fajn a žádná tvrdá dřina, v půl jedenáctý sním k obědu trochu polívky a větší část hlavního jídla, ke kterýmu si vybírám rýži nebo těstoviny, opět práce, v půl třetí jdu domů, doma se vysprchuju, nanosím si do pokoje jídlo, nejdřív s pokusem, že si dám něco fajn - tvaroh, ovesnou kaši nebo tmavý pečivo se sýrem, ovoce. Taky to sním, ale ihned si běžím pro další a další, postupně rezignuju i na snahu nosit si zdravé věci, sním kus čokolády a sušenku, hromádku piškotů, nějaký pěčivo a je mi "fajn".Dlouho sama se sebou diskutuju, jestli jít zvracet, nebo ne. Do dneska jsem se držela - slíbila jsem sama sobě, že prostě zvracet už nepůjdu. No v tý chvíli mě prostě žádnej slib nezajímal a šla jsem na záchod. Ale co nezjistím, prostě nemůžu, protože se nám rozbilo splachování. Vážně nevím, co bych asi tak dělala s mísou plnou čehosi, co by nešlo spláchnout, kbelíkama bych tam nosila vodu? Jen bych byla ráda, kdybych se to dozvěděla před tím, než jsem se pustila do jídla, třeba by mě to odradilo. Pořád v sobě mám totiž to vědomí, že pokud to přeženu, vždycky je tady ta možnost, ta poslední záchrana. ....Záchrana?

...

Čtu vaše články a komentáře, ale nemám sílu a chu´t reagovat. Vlastně nereaguju ani v "opravdovým" životě. Je ten život vůbec opravdovej? Děje se tohle všechno doopravdy, nebo spím a každou chvíli se probudím? Nebo jsem se jen moc zabrala do příběhu nějakýho filmu nebo se začetla do knížky a představila si matně sama sebe jako havní postavu toho příběhu? Kdy ten příběh končí? A chci vůbec aby skončil?

Pokud je tohle jen sen, představa, pokud to není reálný, nechci se teď probudit. Toužím pokračovat dál, poddat se tomu a zjistit, kam až to zajde. Jak to nakonec skončí.

...

Chápete? Chápete to někdo?

...

Budete mě ujišťovat, že zvracet je špatný? Jak mám vědět, že mi jen nezávidíte, že se dokážu pořádně nacpat a potom to dostat ven, vždyť všechny toužíme po jídle, máme na něj chuť, ale zároveň se od něj chceme oprostit, vzdát se všeho, co by nám mohlo, podle našich představ, uškodit. Nevím, jestli vám mám věřit, stejně jako pochybuju u ostatních lidí. Že máte zdravý pohled na věc? (U většiny - bez urážky) ochybuju. Vždyť to byste tady nebyly.

...

Já přece sakra vím, že je to špatné.
 


Komentáře

1 Májuš Májuš | E-mail | Web | 3. srpna 2011 v 18:01 | Reagovat

hezký blog ;)

2 Fille Fille | Web | 3. srpna 2011 v 18:27 | Reagovat

Tak tohlej e jako kdybych to psala já...
Ano je to poslední záchrana a popravdě..
Když jsem to neuměla a přežrala se záviděla jsem ostatním že to umí ale sama sem jim psala že to je špatné.  Sakra je to špatné ale co jiného dělat? Když tělo si to žádá? Teda...žádá si to vůbec tělo? Nebo naše podvědomí jen chce spláchnout problémy? Baví nás takhle žít protože to je něco čím jsme jiné...naše tajemství kterého se nechceme zbavit, je to něco co nám dodává pocit že děláme něco jiného než normální lidé.....
Je to tak smutné ale je to pravda.

3 lamylucy lamylucy | Web | 3. srpna 2011 v 19:24 | Reagovat

Tohle se čte těžce :( Je znát, že je ti orpavdu špatně, psychicky špatně. Už jsi n hranici možností, vyčerpaná z kolotoče hrůzy ...
Ne, nezávidím ti zvracení. Radši kilčo nahoru přiberu a pak shodím, ale ke zvracení mám odpor, protože jsem prozvracela dětství. Je mi líto, co se ti děje :( Kéž bych ti tak mohla pomoct.

4 Jess Jess | Web | 4. srpna 2011 v 17:07 | Reagovat

Krásně napsaný článeček :')
Nechceš spřátelit?

5 Anabell Anabell | Web | 4. srpna 2011 v 18:03 | Reagovat

Oka, celej článek jsem tě tak trochu litovala a byla smutná z toho, že jsi smutná a hodlala ti napsat podporující komentář. Ovšem, poslední odstavec mě zarazil. Jsme tady všechny se stejným cílem. Ale fakt si myslíš, že chceme jít všechny stejnou cestou jako ty? To asi těžko..

Řekni mi třeba jedinej důvod, proč by mělo bejt zvracení zdravý? Není. A pokud vytáhneš to, že to pomáhá při hubnutí a taky je to skělý hned po tom, co se přecpeš dostat to ze sebe..tak seš to ty, kdo má nezdravej pohled na celou tuhle věc.

A hubnutí neni jenom o tom, změnit číslo na váze. Je to hlavně o tom, jak žiješ. To jak se stravuješ teď tě bude pronásledovat celej život. Můžeš mít milion nemocé jen z toho, že ses v 17 zasekla v tomhle kruhu..

Nechci, abych zněla nepříjemně, nafoukaně, a nevím co ještě. Ale měla by sis srovnat v hlavě, jak se vlastně má celá tvoje situace.. držím ti palce ♥

6 fall fall | Web | 5. srpna 2011 v 14:07 | Reagovat

nezávidíme ti to, protože víme, že stejně nevyhodíš všechno, a že to hlavně není vůbec výhra nad jídlem...naopak...

doufám, že se ti brzo zadaří!

7 banalite banalite | Web | 6. srpna 2011 v 15:52 | Reagovat

Koukám, že od doby cos mi poprvé napsala se to s tebou hodně zhoršilo..
Chtělas to tak?
Myslím, že ano. Něco tě k té bulimii táhne, touha po "dobrodružství", protože nic jiného se v tomhle nudném světě nenabízí.
Bulimie nás i v něčem baví, však to znám. Můžeš se nacpat, pak vyblejt, oklamat přírodní zákony, vysmát se sama sobě, nenávidět se. Je v nás pud sebedestrukce? Jsme fascinovaný hnusem?
Kopeš si díru sama pod sebou. Pro daný okamžik je zvracení záchrana, ale trvale ani náhodou. Protože zvracení ti přinese jen další přejídání, a další zvracení a další a další a další. Pak už nebudeš člověk a zbyde ti jediná zoufalá myšlenka na jídlo, aniž by sis pamatovala příčinu nebo záměr.
Jakápak vyjímečnost.. prsty do krku si umí nacpat každej.

Už si byla v té Anabell?

8 banalite banalite | Web | 6. srpna 2011 v 15:55 | Reagovat

Je v tom strašně sobecká sebelítost... seber se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.