// Na rozcestí.

13. srpna 2011 v 22:00
Už pár dní o tom přemýšlím, k čemu přirovnat svou momentální situaci. A musím uznat, že

jsem na rocestí.

Jsem chytrá holka, aspoň všichni to říkají, jsem přece gymplačka s vyznamenáním a předpokládá se, že půjdu na vejšku. Znám skvěle zásady zdravý výživy, sportu a celkově zdravýho životního stylu. Mám hodně načteno. Jsem skvěle informovaná o poruchách příjmu potravy. Znám všechny zdravotní rizika, který je doprovázejí. Uvědomuju si, že je to nemoc, problém. Nechci být nemocná. Bylo by to jako dobrovolně chtít rakovinu: PPP jsou podlé mně rakovina duše. Rakovina psychická. Sežere vás to a když se nebudete léčit, pravděpodobně umřete.

Měla bych si vybrat cestu zdravýho životního stylu, s-sv-o-sv-ve, hodně zeleniny a ovoce, nevynechávat sacharidy ani, jíst dost bílkovin, vyhýbat se smaženému, hodně tučnému, sladké v míře, dostatečně pít, pravidelně sportovat a to všechno, však to znáte taky. Chci to! Je to racionální volba, vím, že nějakýma omezujícíma dietama nezhubnu tuk ale hlavně svaly a že to pak zase všechno naberu zpátky, až začnu normálně jíst, nebo v případě, že budu v dietě pokračovat a k normální stravě se nikdy nevrátím, skončím jako anorektička a umřu. Vím, že když budu jídlo (a nejen jídlo) řešit zvracením, sice nebudu nabírat, když se přejím, ale zničím si zuby, krk, žaludek, budu dehydratovaná, budu mít suchou kůži, málo vápníku a všech možnejch živin a pak to bude nemoc i psychická, ze který se buď dostanu, ale zase naberu a budu mít zdravotní následky a nebo nepřestanu nikdy a nakonec umřu.

Zároveň mě ale hrozně láká zkoušet různý diety, nejíst, cítit hlad, nebýt závislá na jídle, rychle zhubnout, nacpat se k prasknutí a pak to všechno vyzvracet, bože, kdo to nezažil, neví, jaký je to pocit, ten pocit, že ovládáte sami sebe, že to všechno dokážete dostat ven a nepřiberete a v tu chvíli vám jsou nějaký zdravotní rizika ukradený. Když stojíte před ledničkou a cpete se, nemyslíte na to, jak jste s tím chtěly skoncovat, že chcete zhubnout a že nechcete umřít. Umřít? Je tohle ten důvod, proč nejsem plně odhodlaná vybrat si tu správnou cestu, o který vím, že mě bezpčně dovede k cíli - že se chci podvědomě zabít?

Někde jsem četla, že PPP jsou vlastně pokus o sebevraždu, pomalu se zabíjíte. Mám deprese, zabývám se smyslem života, který nenacházím a potřebuju, uzavírám se do sebe a občas myslím na to, jaké by to bylo zemřít, zdá se, že přemýšlím až moc.

Mám dvě možnosti. Buď se dám cestou doprava, tou logicky správnou cestou, tou, kterou by si vybral každý psychicky zdravý člověk. Cestou zdravého životního stylu.
Nebo se dám jednodušší cestou, vlevo, a nechám se nést nemocí, která mě, jak dobře vím, po nějakém čase ovládne a pohřbí zaživa.

To jsou moje možnosti.

A ta volba je jen na mě.

< doleva....................................................................................................................
nebo
...........................................................doprava >


?
 


Komentáře

1 hubnuti-nutne hubnuti-nutne | Web | 13. srpna 2011 v 22:10 | Reagovat

myslím, že chápu o co ti jde, ale hledat smysl života? nechápu tu otázku měla bys v něco věřit něco na co se můžeš spolehnout, že když něco uděláš tak prostě je to dobrá volba co chceš a záleží na tobě jak se rozmyslíš nebudu řikat že je jen jedna správná odpověď záleží na tobě, ale myslím že když se zamyslíš nechceš skončit nemocí zničená a to všechno...

2 S. S. | Web | 14. srpna 2011 v 0:12 | Reagovat

Přesně tak.. když jsem ležela v nemocnici s anorexií, vyhublá a sama, tak každej kdo za mnou byl říkal.. "Jak se ti to mohlo stát? Tobě.. Tak chytré holce"
PPP nejsou o inteligenci, ani o rozumu, nebo jestli máme rádi jídlo nebo ho nesnášíme.
PPP jsou o životní situaci. O té, do které jsme se narodili, ve které jsme vyrůstali a co jsme prožili. Špatný zkušenosti, neúspěchy ikdyž v nedůležitejch věcech, málo sebevědomí, touha být skvělá.. o tom všem to je. Je to v nás. A bude to tam, dokud si nepřipustíme, že skvělej člověk je ten, kdo má dobrý srdce, ať si má třeba pár kilo na víc, ne ten z našich thinspirací.
Ty sama víš, která cesta je správná. Vím to i já, přesto často bloudím, zatáčím do špatnejch uliček a zase se vracím.. To je lidský. Důležitý je vzchopit se, udělat první správnej krůček, další a další, třeba se i vrátit, abysme zjistili že fakt není o co stát a zase pokračovat dál, pro té "správné" cestě. Nejde o to, že je správná, ale o to že na ní tě potká něco pěknýho. Na té druhé ne.

3 missfatt missfatt | E-mail | Web | 14. srpna 2011 v 0:29 | Reagovat

ach moja... tak ti rozumiiem.. ta cesta nalavo je fakt zla.. a sialena.. a predsa si ju vyberame... my "hodne holky"... a "mudre"... :( verim ze sa vyberies doprava... musis ist za svojim stastim.. ale... je to sakra tazke :(

4 fitspo fitspo | E-mail | Web | 14. srpna 2011 v 5:17 | Reagovat

Jednoznačně doprava. Když budeš cvičit a hodně nebudeš mít takové psychické problémy, co máš teď. Budeš mnohem šťastnější :-)

Jinak ohledně kondice, tu taky musím chodit! Bolí to, ale stojí mi to za to :-) Takže nemusíš jen obdivovat, ale můžeš to mít i sama :-) A jen se dej na cvičení, moc ti to doporučuju. Není to lehké se donutit, ale výsledky pak stojí za to :-)

5 Katie Raips Katie Raips | Web | 14. srpna 2011 v 9:43 | Reagovat

Určitě sama víš kudy jít, je zbytečné to psát. Avšak sama přiznávám, že jsem někdy o téhle dlouhodobé sebevraždě uvažovala a měla jsem i slabý týden, kdy jsem ji "okusila"... Naštěstí jsem se nějak vzpamatovala, ale rozhodně jsem se bála, že se mi bude "chtít" znova. Proto si taky píšu blog a kontroluju si jídlo i pohyb. Navíc jsem viděla tohle video http://www.youtube.com/watch?v=Cwm_BHVAtVI&feature=share . Určitě si ho pusť, pomůže ti to při rozhodování. Uh a včera když jsem si zkoušela asi 20. džíny a ani jedny z předchozích mi nebyly. To mi bylo fakt uzko a brečela jsem a chtěla jsem se okamžitě jít vyzvracet. Jen nesmím takhle panikařit, zachovat klid a radši si zacvičit, čímž naberu i endorfin(m?)y = "hormony štěstí". ;) Myslím si, že jsi chytrá holka a tví přátelé, (kteří o tomhle pravděpodobně neví) by nechtěli říkat: tohle je moje kamarádka Xxxx, propadla anorexii. Nebo něco takového. Nebo si představ ty drby, co by o tobě nějaký krávy roznášely. Fakt ti to za to nestojí! :( ;) No, snad m¨ůj komentář má aspoň trochu hlavu a patu...

6 bubblew bubblew | Web | 14. srpna 2011 v 10:30 | Reagovat

jdi dopraava...cvič..jez...a uvidíš že to bude lepší..vím že to nejde změnit ze dne na den ale mohla by ses z tohodle kruhu dostat

7 lamylucy lamylucy | Web | 14. srpna 2011 v 10:34 | Reagovat

Jednoznačně doprava. Protože i když se ti PPP může zdát jako sklon k sebevraždě, nemůžeš se tím přece zabít! Akorát bys skončila tak,že bys měla zničenou půlku orgánů, ale stále bys žila. To přece nechceš.
Zdravá strava a pohyb, u toho je taky úžasný pocit - úžasnější, než při dávení jídla ven z jícnu. Věř mi :)

8 Effy Effy | Web | 14. srpna 2011 v 10:38 | Reagovat

Rozhodně doprava! Cvičit a jíst zdravě tak, aby ses cítila dobře.. Abys byla zdravá.. Holky s PPP říkají že chtějí ovládat jídlo, místo aby jídlo ovládalo je, ale není lepší nechat se trochu ovládat hladem, než těma problémama, který PPP způsobují?

9 Anabell Anabell | Web | 14. srpna 2011 v 13:15 | Reagovat

Hodně s tebou soucítím. Znám všechno to dbrý, přečetla jsem milion článků, vim jak bych měla jíst. Ale nedělám to a taky ráda pociťuju hlad.. Je to strašně těžký se s tim vypořádat a možná, že promluvit si o tom s někym by taky nebylo na škodu..
Ale je to přece jenom sakra pitomý jídlo! Není to živý, nemůže nás to ovládat. Je těžké poradit. Snad se rozhodneš správně, protože v tomhle už ti jenom blog nepomůže. Když se rozhodneš jíst zdravě, tvoje tělo to ocení strašně moc. Budeš krásná, zdravá, nebudeš mít deprese, život budeš mít šťastnější..
stačí se jen rozhodnout.. :)

10 fall fall | 14. srpna 2011 v 13:45 | Reagovat

Není asi správné to napsat, ale po pár minulých dnech už se za to nestydím...

Pokud nemůžeš najít smysl života v sobě, MUSÍŠ ho mít v tom, že nebudeš okolí zatěžovat/ubližovat/zasírat svýma problémama.
Tím myslím to, že nechat nemoc aby tě dostala, znamená obtěžovat okolí, dělat problémy doktorům atd.
A to je hodně hodně sobecký! žij a nech žít...

11 Bianka Bianka | Web | 14. srpna 2011 v 18:16 | Reagovat

to je pěkný článek... ale chci ti na to říct i svůj názor.. dokud sem se poprvé nesetkala s anou a to jaké to je nemoct usnout protože mám hlad a pak se ráno probouzet s točící se hlavou , dokud jsem si nevyzkoušela jaké to je ležet u záchodové mísy a strkat si lžičku co nejhloubějc do pusy neměla jsem nápln života, ted je hubnutí věc která mě doprovází každý jeden den, a jelikož nemám moc kamarádů tak jsem za to ráda.. k zdravému stylu bych se asi nevrátila...

12 findthatmoment findthatmoment | 15. srpna 2011 v 14:45 | Reagovat

panebože, jsi jako já :-(

13 KayaSc. KayaSc. | Web | 15. srpna 2011 v 19:35 | Reagovat

Mám hodně podobné pocity jako ty, co píšeš. Není to o tom, že to VÍŠ, že je to špatný, na nic, bez smyslu-smrtí končící.
Sama nevím, doprava, doleva?
Doprava. Jít doprava. Člověk však nechodí jen jedním směrem, takže se stane i pár krůčků druhým směrem, ale zase se to vrátí na tu správnou cestu.
Určitě to zvládneš.
Není to lehké.
Nic není.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.