// Jeden dlouhý odstavec, který popisuje, jak se mám (anebo spíš nemám).

28. července 2011 v 21:13
Mám chuť napsat hrozně dlouhej článek o tom jak mi je, vypsat se. Bohužel práce u nás doma se vyvinuly tím nejhorším možným směrem a to znamená, že čekáme až uschne beton ala nová podlaha a tak nemám možnost dostat se na počítač, protože bych musela jít přes tu místnost s betonem, přes kterou se chodit nesmí. Chápete ne? Mohla bych si půjčit sice bratrův ntb, ale samozřejmě nemám zájem aby se domáknul o tomhle blogu, takže tu můžu jen přes mobil, kde mi články jdou psát jen tak napůl a komentáře vůbec. Skvělé. Stejně ale vaše články alespoň čtu, jsem už na tom asi závislá, několikrát denně se přihlašuju na blog abych zkontrolovala nové články. Zdá se ale, že hodně prázdninujete a moc nového se nedozvím, no, jsem ale ráda, že si uživate, tak to má být že jo. Jen bych ráda sdělila Fille, i když nevím, jestli to bude číst, asi ne, ale co - že jsem nešťastná z toho, že by chtěla odejít z blogu, ale zároveň hrozně moc chápu její důvody, proč to chce udělat, a přeju jí, že se začíná posouvat dál, pryč od Toho. // Takže mi klidně pište jak se máte, budu ráda, jen nemůžu do komentů odpovědět(Minnie, jak se držíš?) // Včera jsem byla běhat a bylo to docela fajn, i když jsem se musela dlouho přemlouvat. Dneska jsem chtěla jít taky, ale jsem tak hrozně líná...snažím se udržet chutě v rozumných mezích, dneska jsem jedla hlavně ovoce a pečivo(dost!), taky kus prsou z grilovanýho kuřete, půl tvarohu a nějakou zeleninu. Tak moc bych si přála plánovat svoje jídelníčky, mít to jídlo pod kontrolou. PPP-asi tomu tak v mým případě můžu pravdivě říkat-hrozně moc změnily mý jídelní návyky. Dřív jsem sice jedla dost a ne moc zdravě(i když moje mamka je dost na zdravý věci a vždycky se nás snažila v tomhle směřovat k tý zdravější cestě, sladkosti byly u nás jen za odměnu, většinou za vysvědčení čokoláda, do Mekáče a tak jsme chodili tak jednou za dva roky, když nás tam "potají" vzal táta, ovoce, zelenina a jogurty byly pravidelnou součástí jídelníčku celý rodiny a tak dál. Takže vlastně když si to tak vezmu, stravovala jsem se v podstatě jako normální člověk, s bílým pečivem, koláčema, řízkama a sladkostma od babičky a tak.) Ani ve snu by mě nikdy nenapadlo celej den žrát (i když samozřejmě nějakým dobrým jídlem jsem se občas přejedla jako každej, ale to přejezdní je hrozně vzdálený přejídání pocházejícímu z PPP.), schovávat jídlo nebo obaly od něj protože se stydím za to, co jsem snědla, a pak o tom lhát (já jsem ty piškoty/koláč/bílý rohlíky/sušenky nesnědla, vždyť přece mami víš, že takový věci nejim) v noci potají chodit vyjídat jedničku a už vůbec ne jídlo zvracet. // Plánuju si, jak od pondělí, kdy mi začíná brigáda, pak navazuje tábor a začátek školy, začnu dodržovat nějakej režim a nebudu se celej den válet v posteli s depresí, mobilem a knížkou (a tloustnout protože se prostě už neumím normálně stravovat). Chtěla bych každý ráno aspoň půl hodinky posilovat a protáhnout se a možná se pravidelně sprchovat, jinak by to asi bylo nepříjemný. Ale jsem spáč, musela bych chodit večer dřív spát a to se mi většinou nedaří, hlavně kvůli tomu, že ve školním roce když se učím, tak z 90% to je po devátý hodině večer. A na brigádu budu vstávat v 5, kdybych chtěla ještě ráno cvičit tak v půl 5, hnus. Ale chci to zkusit. // Plus můj plánovaný režim hlavně na školní rok zahrnuje pravidelný plánování a dodržování jídla, nezvracení ( to hlavně! Důvod napíšu za chvíli ), pravidelný aktivity jako chodit na kreslení, na deskriptivní geometrii (kvůli architektuře, neotevřel se nám seminář), na tancování, možná na angličtinu a chtěla bych třeba jednou týdne zajít na jumping nebo zumbu - mám takový menší fit studio kousek od domu u nás v městečku, to mě docela překvapilo, nemusím tam dojíždět, je to asi 2minuty chůzí. Ještě jsem se ale neodhodlala tam zajít, nemám nikoho kdo by tam šel tady u nás se mnou a nechce se mi jít samotné, stydím se. :/ Pak mám taky doma rotoped a chtěla bych si pořídit rotanu/stepper nebo něco - někdo nějakou radu nebo zkušenost? // Hlavně bych se ale chtěla zbavit těch psychických problémů, který mám teď. Deprese, výčitek, nechutě cokoliv dělat, sebenenávisti, stranění se lidí. Vážně jsem zase začala přemýšlet o Anabell, no ale víte jak to dopadlo posledně a jestli si to nepamatujete tak vám připomenu, že jsem se objednala a pak nakonec zbaběle nešla. Mám v sobě, v hlavě takovej zmatek, že nevím, jestli bych dokázala někomu vysvětlit, co mi vlastně je. Přišla bych tam...a najednou by mě nenapadlo, jaký mám vlastně problémy, že vlastně žádný nemám, jsem v pohodě, vážně, nemám chuť nic řešit. // Už nesmím zvracet. Vážně ne! Byla jsem u zubařky a ta mě dost vyděsila. Viděla jsem na netu obrázky zubů bulimiček, četla jsem, že se jim hrozně kazí zuby a tak, ale vždycky jsem si říkala, že to přichází určitě až po letech, co holka MB trpí a že je to jen u těch nejhorších případů, který zvracej denně (ironie je, že k tomu teď nemám daleko). Zubařka mi ale oznámila, že se mi mezi pětkama a šestkama začínají tvořit kazy, protože se mi tam asi nejvíc zachytává jídlo, že ty místa už jsou odvápněný. Moje zuby, který mi nikdy nedělaly žádný problémy až na pár let nočního nošení nasazovacích rovnátek (čtete nošení cca jednou dvakrát do měsíce, který mi vždycky vyneslo pochvalu od doktorky, jak je hezky nosím, že se mi to krásně rovná). Nikdy v životě jsem neměla jedinej kaz!! To mě teda vážně vyděsilo. Sice zubařka řekla, že když si budu pravidelně čistit zuby i s mezizubním kartáčkem, ideálně po každým jídle (to se zbláznila, určitě budu do práce a do školy nosit kartáček a čistit si zuby i po svačině, že jo), tak nevidí důvod, proč by se to nemělo samo spravit a začínající kazy zmizet. Hm, paní doktorko, já teda jeden vidím, co třeba zvracení, to na to vliv asi nemá že. // No, už nevím, co připsat, jestli mě něco napadne, dopíšu. Je mi líp, když jsem se vypsala? Mmm, ani ne. Sakra. Chtěla bych zase začít psát jídelníčky, ať vidíte, kolik toho sním a co, víc se hlídat. A taky sehnat nějaká nová sb, vím o pár blogerkách, který mě zaujaly, hlavně zájmem a zkušenostmi v oblasti nejen hubnutí ale i PPP. Proč mi najednou připadají holky TOUŽÍCÍ po aně jako malé děti, které si nerozvážně přejí být nemocné, aby nemusely do školy a maminka kolem nich skákala? (To jsem mimochodem dělala taky, zahřát prsty teploměr a předstírat nemoc, abych si odpočinula od školy - i když jsem to tam měla ráda...no, jak kdy).
 


Komentáře

1 Fille Fille | Web | 28. července 2011 v 22:27 | Reagovat

Ahoj B. přečetla jsem si článek s menším přeskakováním a přemýšlím o odchodu ale pořád to bude stejné. Pořád se mě to drží a to denně. Přítel se mnou chtěl do poradny ale nemám peníze.....
Tobě přeju aby jsi se začala ubírat tím správným směrem, aby jsi se měla lépe, aby to zmizelo, všechno problémy....
S tou anou je to....strašné. Nemůžu takové blogy ani číst, těm holkám bych nafackovala to samé s miou. Zvracení, přejídání...tak moc si přeju aby to neexistovalo. Žádné takové nemoci....
Doufám že budeš brzy na blogu a budeš se mi lépe i po psychycké stránce.

2 blairin blairin | 29. července 2011 v 11:14 | Reagovat

Ahoj :)
nepíšu na blog protože to nestíhám :( a nemám k blogu takový vztah jako jsem měla kdysi (bloguju s přestávkama od r. 2007) a od tý doby se taky věnuju pořád jen hubnutí..
strašně moc bych tě chtěla blíž poznat, navenek jsme určitě uplně jiné, ale uvnitř jsme stejné :(
Stejně nevim co bych na blog psala, v bulimii se pleskám, stloustla jsem 7kg a nevejdu se ani do jedněch kalhot :( v takovým stádiu bulimie jsem dlouho nebyla (většinou při bulimii hubnu)
Jediná změna co u mě proběhla je že jsem řekla svuj problém příteli.. PO ROCE A PŮL CHOZENÍ!!! vzal to dobře ale nutí mě k návštěvě doktora :( když já jim tak nevěřím :(
S tim Anabell já nevim, určitě tam zkus jít, mě tam sice nepomohli ale tobě třeba pomůžou!!! Za každou návštěvu psychologa jsem tam platila velký peníze :(
Strašně mě sere že jsem tenkrát nebyla v nemocnici na léčení.. Měla jsem jet do nemocnice, vážila jsem strašně málo a chtěla jsem tam jít protože jsem to už nemohla psychicky vydržet a chtěla jsem svuj život zkoncovat, jenže pak se objevil přítel tak jsem to odložila :(
jak dlouho tyhle muka budou trvat?! :(

3 Blair Blair | Web | 29. července 2011 v 11:15 | Reagovat

ten předchozí komentář jsem psala já :)

4 Blair Blair | Web | 29. července 2011 v 11:19 | Reagovat

taky mě štve že nebejt bulimie jsme mohly být někde uplně jinde!! někdy si říkám, kde bych byla kdybych nebyla nemocná.. :( všechno mě sere :(
Musíme vydržet a překonat tyhle deprese :( myslím na tebe :(

5 Anabell Anabell | Web | 29. července 2011 v 12:30 | Reagovat

achjo, to se teda fakt nemáš moc dobře :/
ale neměla bys nad tím tak moc přemejšlet a tak moc si to jídlo pouštět k srdci.
najsme tady přece od toho, abychom měli strach z jídla, strach z toho, že se přejíme a tak..bohužel, my co se snažíme zhubnout o tom přemejšlíme mnohem víc než ostatní.
dej si pauzu.
neřikej se pořád, že bys chtěla tohle a tamto, co se týče cvičení, protože to pak pravděbodobně stejně neuděláš. neplánuj si to. zkus to brát spontánně. např. ležíš u telky a ted hraje hezká písnička. spontánně vstan a začni na ní tancovat. nebo když jdeš do schodů, vezmi je ještě jednou nahoru a dolů.. jsou to malé pokroky ale dovedou tě k velkjem cílům ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.