// Hranice reality.

19. dubna 2011 v 20:44

Chtěla bych se vrátit do doby, kdy mi bylo pět. Všechno bylo tak jasné, tak očividné, přímočaré. Když jsme děti, máme jasně vymezené dobro a zlo, kamaráda a nepřítele, rodiče a cizí lidi. Proč to tak nemůže zůstat?


Proč mezi vším existují tenké hranice, nepostřehnutelné, neviditelné, nejasné? Kde je hranice mezi životem a smrtí, smyslem života a životem bez smyslu, bulímií a hubnutím, realitou a vlastním světem, láskou a nenávistí, oblibou a závislostí.
Vím, že všechno v životě není jen černé nebo jen bílé, ale často bych se ráda vrátila do dětství, nasadila si ty černobílé brýle a dál koukala na svět nevinnýma očima, které nepřemýšlí, pouze si podle instinktu vytvoří názor. Dobrý vs. špatný.

Nevidím cíl, za kterým bych měla jít, člověka, pro kterého by stálo zato umřít, neznám vztah z pohádek, bláznivé zamilování se, nekonečné přátelství. Všechno je šedé a v mlze. Kde je slunce, které tu mlhu rozežene?

Proč hledáme útěchu ve virtuální realitě? Copak nemáme dost reálného?

Proč chodíme na blog, hledáme pár lidí ke kterým bychom zapadli?
Proč hledáme smysl našich dnů ve svém těle, v jídle,



v hubnutí?

Kde je člověk, který pochopí, o čem mluvím, který nebude muset nic říkat a porozumím mu beze slov?
Existují vůbec věci, které jsem si vysnila, které mi předaly pohádky, knížky, filmové příběhy i má vlastní fantazie?
Nejde spíš o to, že si je člověk musí sám najít, ne-li vybudovat, že mu do klína samy nespadnou?
A co když to nedokážu? Nevím jak.

Ach bože, jak moc bych si přála tohle všechno vysvětlit jedné osobě, jediné, která by mě pravděpodobně pochopila. Ale nenacházím odvahu ani slova. A tím opět narážím.

Není to deprese. Je to realita.

//Obrázek je můj vlastní, takže nekopírovat.//


 


Komentáře

1 Lauren Lauren | Web | 19. dubna 2011 v 20:48 | Reagovat

.. Děkuju za přidání do oblibených. ♥
taky si tě přidám..
No, tady se o těch hranicích zmiňuješ. :/ ty hranice jsou strašně tenké, nikdy nevíme, kdy překročíme, dostaneme se na druhou stranu.
to mě děsí nejvíc. jak mezi hubnutí a anorexii, tak mezi životem a smrtí..

2 Angie Angie | Web | 19. dubna 2011 v 20:56 | Reagovat

Dneska jsme polemizovali nad tím, že bychom chtěli být tak v první třídě. Našim největším problémem by bylo, že nám rodiče nechtějí koupit tu nejnovější Barbínku. Ale pravdou je, že takovýhle problém rpo nás v tu chvíli byl osudový, jako teď např. otázka kluka... Očividné není nikdy nic...

Moc krásně maluješ!

3 Annie Annie | E-mail | Web | 19. dubna 2011 v 21:08 | Reagovat

Dokonalý článek, moc ti rozumím.
Jen.. S přibývajícím věkem je všechno složitejší a kdyby sis teď nasadila černobílé brýle... Uvidíš jen černě.

4 versul versul | Web | 20. dubna 2011 v 13:12 | Reagovat

Obrázok je skvelý, článok tiež. Veľmi často sa presne nad týmto zamýšľam a chcela by som vedieť, prečo to všetko podstupujem, prečo sa trápime kvôli štíhlosti, makáme na svojich telách a chceme z nich mať niečo, čo ani nemôžme a prečo to všetko musíme riešiť s ľuďmi vo virtuálnom svete a nie s niekým z mäsa a kostí, kto je v našom okolí?

5 *Bee *Bee | Web | 20. dubna 2011 v 13:13 | Reagovat

Říkáš, že neznáš bláznivé zamilování a vztah z pohádek, ale dyť je ti 17! Většinu svého života máš před sebou a ty už teď chceš utíkat, vracet se zpět do školky? Jsi chytrá a talentovaná, tak se nechovávej do vlastní ulity a ukaž ostatním co v tobě je! Život má takový smysl jaký mu ho dáme my přece:) Jakékoliv brýle, ať černobílé či růžové jsou špatné a ty musíš být natolik silná, abys dokázala žít i bez brýlí. Je super, že v 17 vidíš svět reálně a nezkresluješ si ho, ale nesmíš se tolik utápět v těch špatných stránkách :) Otoč na ty dobré... doufám, že příští článek bude optimističtější . Drž se :)*

6 Anabell Anabell | Web | 20. dubna 2011 v 20:12 | Reagovat

Hezky kreslíš :)
Jinak zajímavej článek.. přijde mi, že spousta lidí s tebou bude souhlasit. Ale jde o to, že bohužel dospíváme a vidíme svět reálně. Tady už si musíme utvořit my v sobě tu pohádku a občas se nechat unést :)

7 Anabell Anabell | Web | 20. dubna 2011 v 20:54 | Reagovat

Jinak k tomu Power Plate - jojo, fakt na tom jenom stojíš a měníš pozice, jelikož to jakoby "cvičí za tebe" a je to podobný tomu vibra pásu no :D. Ale to břicho sem cejtila fakt fest, tak to asi pomáhá. Jinak já to koupila na slevydnes.cz 11 vstupů za 500, ale většinou se ta lekce pohybuje kolem 100-150, je to drahý :/

8 N. - over-and-over-again N. - over-and-over-again | Web | 22. dubna 2011 v 11:27 | Reagovat

přesně jak píšeš, když jsme malý, tak to vidíme úplně jinak, nemáme starosti, a jsme prostě hraví, jak rosteme tak začínáme odhazovat ty růžové brýle a koukáme na svět otevřenýma očima, taky se nad tvýma otázkama někdy zamýšlím a snažím se nalézt odpověď, ale je to těžký, kde jsou ty hranice? Myslím, že pokud budeme chtít žít pohádkou, tak si jí budeme samy muset udělat. Ale pak se zase probudíme a jsme opět v realitě. Ten obrázek je krásný :)) jsi talent.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.